Stavíme Bungalow 13

Tak nás řemeslníci příliš nepotěšili a zde je harmonogram prací:
28.2. návštěva vodo-odpadáře (něco jako na čumendu co a jak)
7.2. voda+ odpady -práce (tajně v to doufám)
9.-15.3. první zmínka o návštěvě a práci omítkáře, který nás usadil, že omítky se dělají asi tak 3-4týdny
15.-22.3. elektrikáři dodělají krabičky do jádrové omítky
9.3.-9.4. dodělány omítky (i mě to dodělá, sakra jsem si myslela, že to bude frk frk)
28.2. – 9.4. (systém pokus omyl o zateplení a izolaci střechy)
10.4.- izolace podlahy
následně po 10.4. položení topných kabelů a zalití anhydritem (či jak se to bláto přesně jmenuje)
a následně (v době neurčité) se dodělá sádroš, frknou se osvětlení, vypínače a zásuvky, nějaká ta podlaha, renesanční malba zapůjčeným válečkem z dob ČSSR a SSSR (to je ftip samozřejmě), připojí se vana do žilního systému Barunky a sprchový box a nějaká ta kuchyň a je to, že……

Dneska jsem i já byla napadena zeleným slizem montážní pěnou, budu se muset v práci tvářit, že je to nový trend ve zdobení nehtů a vzít si k tomu zelený svetřík. Pleť mám nazelenalou stále tam se to ztratí….

Manželovi kutilské chvilky mě nutí k zamyšlení kde se to v něm bere, když skoro 8let doma měním i žárovky jen já. Ale musím uznat, že je velmi zdatný, sice časově to je asi náročnější, ale skvěle udělal pod okny a dveřmi přípravu na litou podlahu a to pomocí Ytong cihel na příčky a polystyrenu. Materiál jsem nakoupila v Baumaxu a musím je moc pochválit, neb mi to i naložili (asi vypadám zranitelně v tom kabátu po sestře alá Irglová).

Největší zábava byla se zelenou montážní pěnou, když se manžel vrátil domů celý opěněnný a z pod dveří se nám valil zelený intergalaktický sliz. Z vlasů to muselo jít nůžkama, z rukou se to drolilo dolů asi tak 3 dny, oblečení je kaput.

Zakoupili jme několik kutilských nástrojů jako rozbrušovačku, akuvrtačku, nějaké chlapské cetky jako kotoučky a já nevím, co všechno. Já jsem osobně koupila lopatu, kterou jsem také osobně zlomila a pak mi udělal radost průmyslový vysavač, co vypadá jako robot z Hvězdných válek R2D2 (čti Ártůdýtů) od Einhellu. Všude v Barunce je strašného prachu: půlka obýváků a rup ho, pytlík ve vysavači explodoval jak byl plný. Takže jedeme odprachování na etapy. Protože nám všude venku leží vrstva sněhu a pěkně nám hromady promrzly nemůžeme ani zahrabat pár výkopů. Doufám, že už nám rozmrzla voda a že to někde v zemi nechruplo. V pátek jsme po zvážení kontaktovali instalatéra, který by nám měl udělat vodu a odpad, protože přece jen by to bylo komplikované pro nás to dělat osobně a tím, že by tam manžel trávil čas místo práce, za kterou bere občas nějakou tu korunu, by se nám v reálu moc finančně nevyplatilo. Pan instalatér se zase nějak neozývá, ale to už je u řemeslníků asi standartní záležitost. Pokud by tento víkend na to vlítli tak bychom se taky posunuli blíže bydlení a další týden by se dělali omítky a dodělali krabičky od elektriky a zároveň by manžel dělal zateplení střechy a po konečných omítkách by se dělala izolace podlah a šup na to podlahové topení a odlití podlah. To by byla fáze, která by byla už fakt potěšující. Jo, máme koupenou a objednanou ČOV, jen nevím zda k tomu budou standartně Boženky (rozuměj bakterie papající odpad). Neodolala jsem a koupila jsem si už pár Velikonočních dekorací, škoda jen, že domeček není ještě ve fázi venkovních úprav .-/

Než začnu vyprávěním o elektřině, musím vzpomenout zábavný čtvrtek, kdy jsme nemohli nasoukat přípojku na vodu do domu. Tož voláme do Veolie, že máme výkopy a rádi bychom je zahrnuli a tudíž potřebujeme protáhnout přípojku vody do domu. Na posedmé to pochopili a na čtvrtek byl objednaný pan montér. Volal přímo z pozemku stojíce nad sousední základovou deskou a ptá se kam to má za dveře natáhnout. Ehm, pan Démeter (toto není fiktivní jméno) na potřetí pochopil, že natahovat se to bude u toho jediného stojícího domu na pozemcích (když do domu, logicky nám přišlo, že bude hledat stojící dům). A tady padla kosa na kámen a na již skoro zapomenout stavební firmu padlo několik nelichotivých názvů skotu domácího. Hoši zedníci nějak neřešili díru v základovce na vodu, šoupli tam drenážní dírkatou rouru, zalili to betonem jak puding na piškoty a provedlí test zda tudy proteče voda a protekla. Ale! nechtěla tam prolézt ta gumová (či co to mají voadři za matroš) přípojka. To jsme se navztekali. Nejdřív vypadala rozdrolená žlutá drenážka, pak jsem obětovala svoji paži, která se tímto krásně oddepilovala (ne že bych byla nějak výrazně huňatá na rukách) a šátrala po loket v rouře, ve které byla v půlce nacpaná igelitka, montážní pěna, vajgly, kousky drenážky a betonu (pane bože, doufám, že tam nečůrali!). Ale stále to tam nešlo narvat. Protáhl se tam jen svinovací metr. Pan Démeter to šoupl pod dveře, ufikl tu hadici (zcela blbě, takže nám čouhá kohoutek za dveřma) a odfrčel. Ještěže byla zamrzlá voda, protože nás zachránil soused, který nám ochotně pomáhal (a také si oddepiloval paži ). Společnými silami jsme tam tu hadici za bujarého hekání provlékli a soused nasadil zpět ventil.

A teď k elektrice. Už ji máme nahrubo udělanou. Valentýn byl vskutku jiskřivý (nejne mrazíkem) a za den tu elektriku zbouchali téměř komplet. Neuvěřitelní pracanti – jeli jako fretky.

Vážení přátelé, ta změť kabelů to je naprosto jak v Houstonu. Z Barunky by se dal řidit let raketoplánu Discovery včetně piruety nad Bengálským zálivem. Nechtěla jsem tam ani jít, vyděšena jak bude Barunka rozklofaná, ale dnes jsem tam musela něco přeměřit a viděla to live! Manžel dokonce sám (doma ho opravdu musím velmi násilně nutit) navrhl, že tam zítra uklidí ten svinčík a aby odvedl moji pozornost dovolil mi vybírat osvětlení , abych si jako zabavila mysl a nehroutila se pod tou divočinou v domečku. Až se vydrbají ještě díry pro odpad a vodu a dají se trubky, přijdou na řadu hrubé omítky a pak dorazí elektrikáři dodělat krabičky a tyhle srandy. Následně zbývá už jen podlahové topení a vylití podlah, izolace se sádrošem a je hotovo. Poté přijdou na řadu blbůstky jako futra+ dveře a nějaká ta dlažba a plovka, malování, tapetování a stickersování … Mezitím máme objednanou ČOV s nádrží venku. Jsem zvědavá jak to ukočírujeme – pořád se něco děje

Tak bagřík nám sítě sice pěkně vyhrábnul a už neházíme termíny jako „to bych býval dal za dopoledne“, protože zbýval dokopat půlmetřík k trubce s vodou a ten manžel dělal 3 dny po odpolednách a socializoval se tak s našimi spoluobčany a zahraničními pracovníky ze země Haliny Pawlovské. Dělat programátora ho teď náramně baví protože kolikrát hlásal, že by se na to nejraději, však víte co a šel dělat k lopatě. Což si rozmyslel, protože všude písek, pohůdka a poslední půlmetřík, sviňa, byl jen jíl a šutry a šlo to doslova po milimetrech. Dokonce musel zakoupit krumpáč a blahořečil, že nemáme plyn, protože to házelo jiskry jak novoroční ohňostroj na Václaváku. Zítra přijdou natáhnout vodu až k domu, pan soused se nám mrkne na vodu a odpady a v pátek dorazí (snad) pan elektrikář pošťourat cosi uvnitř a natáhnout ten hlavní káblík do domu.