Stavíme Bungalow 13

Možná se zdá, že jsme usnuli na vavřínech,ale my skutečně (za stálého klení) pracujeme. Troška odmlky byla kvůli trošku smutným záležitostem mé tělesné schránky a tím nemyslím, naše večerní převalování v posteli, kdy hekáme, že už ráno nevstaneme po úporném matchi (čti mači) s lopatou, krumpáčem, rýčem…. Tento víkend, (když se na nás usměje štěstí) přijdou zbouchnout vodu a vnitřní odpady. Ale jisté to není. Filosof by kontroval, co je na tom světě jisté, ale už by ji měl jak vyšitou. Jak se nám opozdí vodař tak se zase všechno posune o horizont týdnů….. Vodař u nás byl a zhodnotil, že máme úzké trubky na odpad (místo 100 jen 75, asi v mm) a že to seřízli zedňasové tak, že na to horko těžko půjde něco chytit.Ale to nevadí, až potkám jednoho ze zedníků chytím ho já a dám mu přes papulu.
Skoro máme ručně zakopanou elektriku a venku je položen odpad k ČOVce, ale upřímně na to pozveme bagr. Jáma na čističku nabyla obřích rozměrů a drží se v ní malé jezírko. Ale to taky nevadí, pokud se Obama nedohodne s Ruskem a frknou nám se radar, alespoň máme okop, ve kterém se schová tank. Pokud by se přece jen Obama dohodl i s Íránem, tak budeme tvrdit, že to je změnšenina jezera v Yellowstonském parku – něco jako Bruselská obdoba Entropy (a ta se mi líbí za ftipnost a Bulhaři by měli být hrdí na své záchody!).

Ještě k odpadu. Řeknu vám to byla dřina, narvat do sebe ty trubky. Manžel dnes zakoupil vazelínu,aby to tu práci ulehčilo, ale i tak to byl zpočátku zápas a hekání jak při zápase ragby, než jsme našli vhodnou taktiku jak na to. Ještě jsme objednali píseček na omítky. V okolí se začlo masívně pracovat na výstavbě až mě to trošku děsí, když si uvědomím, že kolem budou stát i jiné domy než ten náš a ta idylka, když mě manža chytl kolem pasu, zahleděl se do krajiny a říkal: „To je panoráma, mámo! Ten božský klid.“