Stavíme Bungalow 13

Tak dneska jsem se po dlouhé době dostala do Barči. První mě do očí trefil bordel, který můj muž, kutil, stačil vyprodukovat a hned jako druhý bod zájmu jsem zaznamenala všechny uschlé květiny a jen jednu statečnou, která se velmi zvláštně jmenuje a fakt nevím jak, ale je to holka šikovná. První jsem uklidila, aby se domem dalo i procházet a tak jsme zamezili překážkové dráze a neustálému hledání potřebných krámů. Pak jsem se pustila do natírání stoličky, schůdků, polic a zrcadla na bílo. Zrcadlo jsem přivezla z domu a už kdysi jsem ho koupila v bazárku. Je velmi jednoduché, nic komplikovaného a odpoledne ho manžel zavěsil na naše moderní umyvadlo. Vana je zase rozdělaná, protože se nějak nepodařilo správně zasilikonovat a tak přijde na řadu čistič silikonu a znovu, a nahoru na vanu ještě přijde vanová lišta. Byl krásný den a tak se krásně pracovalo a to doslovně na všem . Dala jsem si koupel a užívala si odpolední pohody a rozčilovala muže tím, že jsem se na něj ze židle, spoře oděná, koukala jak montuje úchytky na kuchyňská dvířka.

Bonbónek si dopoledne popředl při praní prádla a protože nemám sušák v Barče, šup s tím ven. Na židli, na trávu, na krabici (tam se výborně usušili ponožky!) a zbytek jsem dovezla domů. K obědu jsme si ohřáli eintopf a mohli jsme si dneska docela vydělat. Stačilo si dát před Barunku stánek s občerstvením a vybírat vstupné. Několik lidí přišlo až k nám do slepé ulice přímo před dům a koukali jak natírám, očumánkovali nám dovnitř otevřenými dveřmi a zbytek nakukoval přes francouzské okno. Tohle v této zemi nějak nechápu a je tedy nezbytné zjara zbudovat plot a dát cedule se zkříženými hnáty hned na hranici pozemku. Pravda, mohla jsem udělat alespoň párkrát „“uhuhuhuhu“ jako opička a pak nastavit dlaň. Ale vzhledem k tomu, že jedni by mi do ruky frkli tak pokaděnou plínku, kterou bylo třeba řádně zatřepat před naším domem při přebalování a ti cyklisti co si k tomu vyndali tyčinku Snickers a dohadovali se, kde asi máme záchod taky nevypadali majetně… Nicméně kuchyň se pomalým (co noha nohu mine) krokem schyluje k dotvorbě. Ještě jsme museli strhnout tapety a půjdeme na ně znovu, protože to je stěna, co na ni velmi praží slunko z jihu a tapety to neustály.

Na dotaz, proč nejsme přestěhovaní…. Nic tomu fyzicky nebrání, zázemí v Barunce už máme a manžel tam občas přespává. Ale máme velmi nemocného Kulíška (králíček) a jeho stav není dobrý a stres ze změny prostředí by neustál. Vyžaduje naši celodenní péči a protože ještě nemáme děti (psa, kočky a další zvířenu), jsou nám naši králíčí kluci velmi blízcí. Dítě, psa… kočky snad raději ani ne… samozřejmě máme v plánu a věnujeme tomu velmi zvýšenou pozornost… ani ne tak tomu pejskovi..jestli chápete ).

Během několika dnů dovezou lednici. Pak už nám chybí jen šatní skříň, postel, klippan, zateplit barák na zimu, později sušičku a multifunkční trouba (prosím neplést si s bratrem!).

Tak nám už teče teplá voděnka a vana už si odpočívá v koupelně a je plná vody. Dneska manžel absolvuje první slavnostní bublinkovou lázeň v naší vaně Avocado a přesto, že je díky pánům vodařům, kteří samozřejmě podělali ještě trubku k teplé vodě ve zdi, jen 150cm dlouhá, tak je komfortní i pro mého muže 192cm dlouhého. Je totiž skvěle vymyšlená a je krásně hluboká. Kdybych nebyla nemocná tak bych ho nadšeně předběhla a vzala to šipkou (mám totiž jen 163cm). Máme nachystané pro tuto slavnostní příležitost a premiéru bublinky z Body Basicu (všechny ty šumící koule, olejíčky a voňavé blbůstky). Manžel navrhoval, že si bublinky vyrobí sám ať navařím čočkovku, ale pro to bude jistě čas i v budoucnu . Těším se na ovoňánkovanou koupelnu!

Objednali jsme další spotřebiče – lednici (lehký retro styl), varnou indukční desku a vestavnou myčku nádobí.
Máme také digestoř. Zvolili jsme lehce nápaditou a netradiční kulatou – novinku z Ikei Udden.Tak se nechte překvapit .

Malé komplikace nastali s elektřinou a nastavením nočního proudu. Musíme vyreklamovat časovač na podlahovku v koupelně, už od počátku dělá psí kusy. V neděli se zastaví elektrikář omrknout situaci. Nefunguje nám nějak čidlo na chodbě, nějak je něco v rozvaděči nejasného a bude třeba zapojit varnou desku, ale to poprosíme asi pana souseda.

Pak musíme kontaktovat zapojení čističky a nasadit Boženky (bakterie) do akce. příští větší výdaj bude zateplení domu a pak nábytek. Plot odkládáme na jaro, zem je nyní jako beton a finance užijeme lépe na to zateplení a drobnou terénní úpravu.

Znáte to jak ve filmech sedí v kruhu u terapeuta několik lidí a jeden po druhém se představují: „Jsem Karel a jsem alkoholik.“ „Jmenuji se Klára a jsem shopaholička.“ Tak já bych se uvedla takto: „Je mi 32 a poprvé peru v automatické pračce.“ Nebo tak nějak.

Dosud jsem bydlela v malé osamělé vísce, v domě mých rodičů, kde jsme sice měli ledaccos z vydobytků moderní civilizace (barevná telka, lednička místo zakopavání potravin do země, splachovací záchod – no ano, občas se ucpal odpad, naši dokonce pokročili a ze Škody 100 poskočili na rozvrzaného Favorita), ale automatická pračka a tekoucí teplá voda, byla tabu jako pro katolíky registrované partnertství. Tatínek (73) zastává názor, že když to takhle stačilo 70 let tak se nic měnit nebude a tak přípojka k veřejnému vodovodu tlí v zemi hned u branky a vodovodní systém pamatující snad i Karla IV., funguje rychlostí pět čůrků za hodinu z naší staré a zanesené studny, jež by byla oázou snad jen v zemích pod zkázonosnou cholerou a tyfem. Na ohřátí vody se používá pro menší množství varná konvice (pochválen buď její tvůrce) a kotlem na vodu Brutarem. Vyrostli jsme tak všechny čtyři děti a moje nejstarší sestra v tom stále vidí romantiku, když v mrazech – 20st., v bundě a oteplovákách se snažíte ve stodole nasekat trošku dříví a pak zatopit v koupelně s omrzlými prsty pod Brutarem, abyste šli civilizovaní a vymydlení ráno do práce a předstírali jak je „ízy“ otočit kohoutkem a provést veškerou hyenu. Když tento Brutar odešel do věčných lovišť, velmi jsme se nad touto tragickou událostí zaradovali a navrhli tatínkovi, že koupíme bojler a bude konec utrpení. Narazili jsme, běda nám. A tak se anabáze opakuje dodnes. Tedy s vyjímkou praní v pračce MiniRomo se ždímačkou a máchací vaničkou.

Odvlekli jsme naši novou pračku z koupelny do kuchyně a manžel ji i přes mou nedůvěru v jeho schopnosti zapojil do žil naší Barunky. Zasedli jsme před ten svatý oltář. (Upozorňuji, že manžel pochází z normální rodiny, vlastnící automatku již léta!) Uchopili bibli všech praček (návod k použití) a posvátně téměř s uctíváním jsme nastudovali možnosti našeho bonbónku (Candy= angl. bonbón). Prádlo jsme shraňovali 14 dní, aby bylo dosti krmení pro naši pračku. Pravda, některé ponožky, zejména ty pracovní, už natahovali odér rozkládajícího se listí, ale vždyť podzim se blíží,ne? Vložili jsme prádlo do pračky. Do přihrádky nalili prací gel, hned vedle Lenor (nic jiného ten ponožkový odér nepřebije). Zaklapli jsme přihrádku. Nastavili praní na 40st., zvolili vhodný televizní program. Manžel měl tu čest (předběhl mě, opičák jeden) a zmačkl tlačítko START. Bylo to uchvátné, vůbec nechápu, proč lidé chodí na balet, do kina, do divadla…. Bylo to divoké, vzrušující i něžné a symfonické. Seděli jsme na zemi a koukali jak se pere prádlo. Nejvášnivější chvíle přišla při ždímání, kdy to bylo jako když startuje Boeing 747. Sice se nám nezdálo to hvízdání bubnu, ale dočetli jsme se, že to je snad ok (ikdyž by nemělo). Po třech pračkách jsme byli naprosto vyčerpaní jako když se díváte na všechny díly Pána prstenů po sobě. Ale bylo to krásný, asi jako všechna poprvé!

Skolilo mě zdraví a tak manžel měl kutilské chvilky s bojlerem, vanou, lištami a nábytkem. Jako správný muž nedomýšlející důsledky svých činů montoval bojler a neměl flexi hadice na připojení. Tak zavřel hlavní přívod vody na ulici a nechal otevřené trubky v komoře svůdně trčet do prostoru. Jak jsem se zmínila, naproti nám začali stavět. Sedím v práci a teď mi na ICQ začíná poblikávat, že manžel píše… V očekávání zpráv … miláčku vzbudil jsem se, byl jsem na wc, otravují mě z práce a miluji tě… se začalo soukat vlákno teorie, že asi nám jako nějak samo může v komoře vytéci voda. Nechápu a startuje mi to až na další informace, které z Pavla lezly jak z chlupaté deky. Hmm, my jsme včera, miláčku jako dělali ten bojler (následné vyprávění dramatického činu zavěšení bojleru a tvorby přípojek) a nějak jako soused zavřel na chodníku vodu, jo… a jako to, no, když ti noví sousedi, co jako začali stavět (podrobný popis činnosti spojený s odlíváním desky a popisem stavění) tak si asi pustěj tu vodu a my tam jako nemáme žádnou jako záslepku…. v tu chvíli zuřivě buším do klávesnice, až kolegyně nadskakuje na židli v domnění, že zadávám intergalaktickou rychlostí cesťák šéfovi, ať oživí motorku a jede tam zachránit situaci a to hned…Naštěstí se jeho indický skůtr probral z kómatu a manžel sehnal potřebný materiál a zachránil nás před vytopením. Bylo to za 5 minut dvanáct. Ne, opravdu… ve 12 přijeli z Veolie pustit vodu….