Stavíme Bungalow 13

Tak co je u nás nového? Inu v neděli u nás byl na dvorku vášnivý bagrista a ikdyž manžel na něj čekal do tmy, podařilo se spáchat zahrnutí čističky a terénní úpravy. Původně jsem si plánovala skalku u čističky, ale když už to rozhrnuli do placky… No je to rovina jak u Kolína, do domu už nešplháme po vratké lávce (a tak přicházíme o tu srandu, kdy se v hezkém oblečení, lodičkách nebo s plnou náručí věcí ocitáme v bahnitém výkopu a prskáme z pusy bláto – škoda). Před vchodem je teď provizorní dřevěná miniteráska, květináč, dvě příšerné dřevěné sochy, kterých se snažím už od svatby zbavit (.. jsou bohužel nezničitelné a odolné větru-dešti) a rohožka.
Mám dva dny dovolené a tak jsem se dneska hecla a uklidila celý dům. Vyluxovala, vytřela a zase vytřela a pořád je šmouhaté…uklidila, zametla, přerovnala, domalovala, poopravila, vyprala a pustila se naivně do oken. První špinavý nános šel dolů, ale pak to vyčistit jako nějak do průhledna bylo skoro nadlidské. Nejhorší je to stejně z venku, kde to pošmoulal déšť a zemědělci, když vláčeli pole. To nechám na velký předvánoční úklid, který fakt, ale fakt nesnáším! Ještě jsem měla pár drobných příhod jakože jsem se zasekla pod kuchyní, když jsem chtěla vytřít pod rohovou skříňkou a vyděsil mě hlas u francouzského okna, kde se zjevila paní s děckem a koukali nám do obýváku (lidi jsou tam vskutku drzí a lezou na náš pozemek a klidně si jdou až o k oknům očumovat nebo si stoupnou před vchod v naší slepé ulici a koukají jak pracujeme). Paní přišla k našemu oknu přes pole a lekla se taky a rychle zmizela, protože je fakt, že tam tak často dopoledne nebýváme. Z manželových dýchánků se sousedem se stala tradice večerního pití kávičky, kde říděj koloběh světa, ale už jsem si zvykla. Tenhle soused je moc milý a sympatický (pozná se to podle toho, že se zouvá a nešlape nám v bagančatech po plovce ).

Málem bych zapomněla, za týden nám přivezou konečně ledničku po asi 6 týdnech….

Sestra si po 10-ti letech koupila novou televizi. Krásnou s full HD. Nádherný obraz! Manžel ji pomáhal s koupí a výběrem, když tomu rozumí. Tedy doufám, že ano – umí okouzlit jak hází těmi cizími výrazy ohledně rozlišení, připojení a ty tajemné zkratky, co se za nimi skrývá celý systém přenosu obrazu a bůhví čeho. Ne, nejsem tak naivní, abych si myslela, že v televizi sedí nějaký pan a paní a hrajou tam pimprlové divadlo, však taky kam by se tam vešli, když to LCD má sotva 5cm tloušťky. Ovšem jak se přenáší obraz a zvuk digitálně a jak se to jako v těch pixlech ukazuje na obrazovce jsem ve svém životě shledala jako nepodstatnou záležitostí a nepitvám se v tom. Byla jsem poučena že rozlišení má být vždy co největší, musí to mít už DVBT, FULL HDD, vzadu SCART a konektor na tohle a támhleto. Poslušně jsem vše odkývala a moje sestra se nezapře a také to odkývala a jsem si jistá, že obě netušíme co se za tím vším skrývá. Jsem ráda, když si na mých oblíbených diskrétních hygienických potřebách, které čas od času vylepšují, přeložím co přesně znamená, že jsou víc soft než předchozí verze. Když jsou double flexi (což je fajn, že to pruží) a super long (je nepříjemné to na konferenci lovit v horních partiích pozadí) a perfect fix (že to při výmeně nejde, do háje, servat a musím tak počítat delší čas strávený na toaletě) a dle šipek odhadnu kam se co má nalepit a zda to nemám obráceně. To je vrchol mé odbornosti s návody a vylepšeními.

Takže televizi bychom měli. Otázkou zůstala anténa. Sestra byla připojena na anténu mých rodičů (teda si to myslela) a ti ji měli natočenou na jediný směr, kde rozhodně není možno cokoliv chytit, avšak odmítali s tou anténou byť jen pohnout, aby nepřišli o svůj oblíbený zrnitý analogový signál a neprošvihli další z filmů pro pamětníky, který si hned po skončení znovu pustí na DVD a druhý den potřetí, počtvrté….

My máme anténu zánovní a digitál už asi rok a tak se manžel rozhodl, že sestru připojí k naší anténě. Zakoupil na malém městečku rozdvojku antény. Vylezl na půdu a zjistil, že sestra opravdu toho mnoho nechytne, protože její kabel k anténě končil srolován na hřebíku přitlučeném k trámu. Posléze zjistil, že je třeba zakoupit ještě konektory. Zakoupil je a vrhl se na několika- hodinovou akci s připojením antény. První návrat z chladné, staré půdy, kde se povalovali mumifikované kořisti našich koček, byl s řádným klením. (Nutno zdůraznit, že se manžel velmi těšil již několik měsíců na film Bobule, který tento večer měli dávat ve 20h).
„Ten šunt se rozpadl, ale dobrý, nějak to složím a půjde to!“ řekl sice naštvaně, ale odhodlaně sestře tu anténu připojit. Za chvíli zezelenal. Ty rozsypané dílky měl v teplákách posetých pavučinami (jak příhodné krátce pře Halloweenem). A v kapse díru! Na půdě sláma, seno a hlavně se už šeřilo……

Následné dvě hodiny se snažil spojit přeřízlý koaxiál, smontovat provizorně rozbočku, konektory a vůbec to nějak dát do kupy. Nedařilo se a kromě toho, že sestra byla bez připojení i my jsme byli odříznuti od televizního světa. Jediné, co mého muže táhlo to nějak vyřešit byly ty Bobule:-). Po několika hodinách (práce, nadávání a špičkování, že tamhle viděl myš), kdy jsme nakonec natáhli od naší antény nový koax skrz půdu dolů, připojili anténu, u telky zesilovač a celé to nakopli, jsme mohli oklepat myšince z bot a vrátit tatínkovi baterku (bylo to jen tak tak, už doblikávala a my si připadali jako v Armagedonu, kdy v posledních vteřinách bylo třeba zachránit planetu).

Akce připojit sestru k anténě se sice nezdařila, ale alespoň se nám podařilo zpátky rozchodit naši anténu. Napekla jsem makové koláče, manžel rozdělal Tramín z Templářských sklepů a pak jsme se bavili u Bobulí a bylo nám fajn!

Předem varuji, že veškerý nepořádek je dočasný a zde je vidět práce mého muže. Vana v koupelně má oddělaný panel, protože soused rýpal do mého muže, že má ošklivě zasilikováno, tak to manžel odmontoval a už to tam tak leží asi měsíc. Kuchyň je již touto dobou skoro kompletní a zbývá přidělat digestoř, polici, bok k sušce a sokly jinak je ready. Dekorace na poličkách je dočasná a bordel kam se podiváte, doufám také. Pokaždé když tam přijedu tak uklízím, abych se pak hroutila nad příštím nepořádkem,ale co nadělám….

Možná jste systematičtí jako já, ale na stavbě je to zápas z improvizací a některé postřehy musím sepsat:
Koupelna: odmontován panel k vaně – čeká ne přesilikování, chybí vanové lišty – odpočívají v obýváku, není dosilikováno a dosoklováno kolem vany, teče lehce odpad u umyvadla
WC:dlouhodobé tam leží poličky, které se seříznou na míru (nebo na Josefa- to je fuk) a k nim konzole na přimontění, dvířka od umyvdlové skříňky čekají na přimontění a teče odpad. Držák na ručník také čeká na svoji chvíli.
Kuchyňo-obývák: dolištování plovky, domalování a opravy stěn, přetapetování vliesových tapet (pražilo na ně slunko a tak se zkrabatily), impregnace plovky, dopatlání kuchyně (přidělat poličky, barpult, digestoř, zapojit zásuvku, připojit varnou desku, dořešit ledničku).
Komora:obtáhnout sokly a dlažbu silikonem nebo čím, přimontovat police nahoru, přidělat desku nad pračku (to asi padne kvůli riziku trefy do kabelu nebo trubek), dát pračku na své místo a přimontit a složit regál.
Chodba:nic konkrétního, není dosoklováno, je třeba zasekat kabel od rozvaděče do zdi, obtáhnout vše silikonem nebo čím a vymyslet náhradní řešení na ukládání věcí a tak vůbec
Pracovna: vymyslet antikabelové opatření pro Kryštofa (tuhle jsme ho nakrkli a zbaštil takovou pěknou vinylovou krabici) a přesunout tam Houston (počítače a příslušenství)- impregnace plovky a přimhouřit oko nad Kryštofovým dílem skázy a to je bobtnající podlaha v roku a okousané lišty.
Ložnice: přimontovat police, uklidit někam hromadu přestěhovaných krámů, vytřít, naimpregnovat podlahu a vymyslet dočasná řešení kam s oblečením bez skříní a kam složit hlavu (matrace na zemi), když není nábytek.

Venku: dořešit výkop s odpadem, zapojení ČOV, její přihrnutí a zateplení na zimu, přepad do kanalizace (samopzřejmě přefiltrované vody), zateplení soklu domu, zateplení stěn domu, stání pro Ferdu, plot, zahradní domek a přestěhovat tu myš, co si udělala domeček v manželových holinách venku (chudák myška).

Zdálo by se to jako jednoduchá věc. Mrsknete prkno na nějaké nožičky, příšroubíte to a je to, teto. Po opakovaném neúspěchu, kdy se mému muži nedařilo přidělat kuchyňské police se vrhl do konání díla barpultového a tak završit montáž kuchňského nábytku. (Nenechte se zmást, ještě chybí přidělat dvě inkriminované police, digestoř, zapojit varnou desku, osadit zásuvku a vymyslet jak zprovoznit kuchyňská světla, jejichž vývod pan elektrikář udělal tak, že by vám svítila tak maximálně na prsa a tam si myslím to není třeba, zeshora to bude lepší). Protože naše kuchyň bude mít tvar písmene U a nebudeme mít jídelní stůl, máme naplánován jídlení barpultík, který je výškově jako celá kuchň a vlevo na ni volně navazuje. Na jednom konci to manžel zabezpečil kováním a chemickou kotvou (zdá se mi, že se to viklá, ale pssst manžel řekl, že to bude držet-musím mu věřit). Na druhém konci je kouzelná skříňka na poklady kuchyňské (je to třicítka a každý úložný prostor se hodí). Uprostřed se bude tyčit tyčka- to zní blbě, co? Prostě tam bude chromová nastavovací noha, která tu délku 210cm baru podepře pro všechny případy. Přecejen je to masiv a váží to jako osobák (no tak né, o trošku méně, ale když jsem to včera měla jen nadzvednout a nedej bože poponést s manželem tak to bylo těžký jako auto!). Problém nastal se šroubením nohy, protože do té tvrdé desky to samořeznými šroubky nešlo a ani po předvrtání to nepomohlo, tudíž manžel běžel k sousedovi pro nějakou věc (nevím co si chlapi pořád mezi sebou půjčují za věci) za 15minut (30m) se vrátil, že nás zve soused na kafe, odběhl a vrátil se za hodinu a tím se montáž baru pro tento den uzavřela, protože už byl čas jet domů. Takže i tato část bude na etapy a další etapou je koupě nějakého speciálního něčeho, aby to šlo přimontovat… Pak se deska nahodí, přimontí se to na zeď, na skříňku a je to…..doufejme.

Včera nebyl šikovný den. Nepodařilo se po dvou hodinách přidělat poličku do kuchyně, protože jak se se vrtlo do věnce tak se vydrolila omítka a vůbec to stálo za houby. Já jsem alespoň vyprala tři pračky, kdy jednu bonbónek zase nevyždímal (sakra co s tím je?). Do toho k nám přišla interaktivní sousedská návštěva na kafíčko. Takže chlapi poplkali a z mého nadávajícího morouse se stal výborný hostitel, až jsem přemýšlela jestli už není Halloween a není to někdo v obleku mého muže. Soused manžela navnadil, že tu následný den ráno bude mít bagr a že rozhodně nebude problém zahrnout čističku a udělat terénní úpravu před domem, aby se dalo parkovat na dvorku. Manža se vybičoval v tom láskyplném počasí a za příchozího stmívání a jal se doopravit odpad do čističky, který nám synovec prokopl. Bohužel v trubkách zůstával jakýsi biologický odpad hovňouskového původu a každou chvíli manželovi při cukání trubkou něco šplouchlo do obličeje…. Výrazy jsou nepublikovatelné, ale ty jeho pěkné nové polobotky už jsou jen hnědé. Bohužel se někde odpad propadl a protože ani hovínka do kopce netečou, musel to, chuděra můj, vykopat celé až k domu.
Ráno spěchal, aby to dodělal než to bagřík zahrne,ale bohužel jako to mezi sousedy chodí, bagrista nakonec neměl čas a můj muž to prostě ani sám připravit nestihl. Občas jsme spolu hovořili po telefonu, kdy funěl (asi vztekem), že už toho má plné brejle a že to nejde a je celej jako prase. Až se vrátí, čeká ho alespoň výtečný oběd.

P.S.: Asi se divíte, proč takový titulek, ale nechali jsme se inspirovat fekálním vozem jezdícím po Praze, kde to mají jako logo na autě a tímto inzerátem:

Septic manager

Hledáme vhodné uchazeče na pozici specialista kanalizační sítě. Požadujeme: Řidičské oprávnění skupiny C, chuť do práce, teamového ducha a schopnost učit se novým věcem. Nabízíme: Nadstandardní ohodnocení, přátelský kolektiv, zaškolení zdarma, služební vůz.

Budím se už po paté hodině. Ani ne tak, že by se mi chtělo, ale budí mě zmrzlé nohy. Ponožky chundelky se válí vedle postele, kde mi je pracně zahřívá můj malý rytíř Harry. Hebký kožíšek mu neskrytě závidím. Snažím se vnutit k manželovi a ukrást mu trochu toho tělesného tepla. Starý dům mých rodičů je studený jako pitevna. Nekompromisně musím vstát a jet do práce. Manžel se zavrtává i do mých vyhřátých dek a já se klepu než najdu teplé podkolenky, zahazuji krajky spodního prádla a měním je za bavlněné, co na mě křičí: Hello, Mumm! No co, je přece zima, na estetiku není čas. Potěšeně se soukám do džín a jsem ráda, že jsou mi trošku větší. Ještě triko s dlouhým rukávem (to je jedno, že je na něm rybička nebo možná pejsek? v práci si svetr svlíkat nebudu) na to rolák. Obstarat Harryčka, je to plyšáček! Šmarjá zuby! Pocintám si rolák zubní pastou a zoufale se ji snažím dostat dolů. Konečně je to pryč. Jednou rukou si patlám řasenku a druhou rozčesávám vlasy. Venku skučí vítr. Podrbu Harryho, manžel rozespale zamumlá z tepla postele nějaký pozdrav a už ho zase bere. Omotám si pečlivě tlustou šálu přes límec zimní bundy, natahuju rukavice a vycházím z domu. Větřík mě hned ubezpečil, že bylo zbytečné se dnes nějak načesávat. Klopýtám k autu a snažím se nevyšlápnout psí lanýžek, jež nechává na dvoře psí bestijka rodičů. Kovová vrata se rozlétl a do obličeje mě bičoval déšť se sněhem. Zapřela jsem vrata cihlou a doufala, že stačím vyjet s autem než se vrata zavřou sama. Podařilo se. Usedám za volant a pouštím na plné pecky topení a vyhřívání předního skla. Konečně házím blinkr a vyjíždím do chumelenice. Tma jako v pytli. Pouštím si rádio. Blikající světla aut, reklam a veřejného osvětlení umocňují atmosféru spíše prosincovou. A teď přišel hlavní hřeb dnešního rána. „Milí poschluači, dnes je to přesně 10 týdnů do Vánoc a protože atmosféra dnešního počasí nás k tomu přímo vyzývá, pustíme vám překvapení.“ ……a z rádia se spustí: Štedrééééj večer nastáááál….. Zoufale se praštím hlavou o volant tak, že se mi šála zachytí za řadící páku a já se musím smát tomu, jak je to děsně blbý, když venku v polovině října sněží, v rádiu hrajou koledy a všude běží reklamy na snowboardy, když před 10-ti dny bylo ještě vedro. Následně si poprskám volant, protože jsem se přistihla jak si za jízdy broukám s Martou Kubišovou: „Paní máma vstala, koledu nám dala.“ Přijíždím do Pardubic a chumelenice sílí, rádio hlásí jednu nehodu za druhou. Zařadím se do ranního štrůdlíku a sunu se k centru, parkuji před školou a počítám do tří než vystrčím do té zimy hlavu, přimhouřím oči proti větru a prchám do blízké pekárny pro svačinu. Je tam příjemné teplo a krásně to voní. Běžím parkem do práce a šokuje mě, že jak je za tmy krásný vodotrysk s barevným světlem a jak to vypadá kouzelně s tím poletujícícm listím a sněhem a říkám si, kam asi chodí spát vodní víly….:-)

Zatímco v současném domově se zadostiučiněním pozoruji jak se mi tvoří konečně pořádek, v Barče se giganticky vrší naše krámy za společných 8,5 let. Vždycky jsme si zakládali na tom, že věci nehromadíme a hle, děláme to nevědomky nebo tajně. Myslela jsem, že mám jen dvě větší krabice knih, které nutně potřebuji k životu a najednou zjišťuji, že mám ještě nějaké knihy (také příručky pro přežití) také na policích nebo ve skříni s prádlem (ani nevím kde se tam vzaly, holky jedny) a tudíž nezaberou jen: „Miláčku, vždyť já mám jen pár knížek, co vlezou na jednu poličku.“, ale trošku více. Ale co, knihy jsou knihy. Svou sbírku fantazy jsem darovala kolegovi v práci a nechala si jen pár dílek. Další kategorií jsou upomínkové předměty. A to darované i zakoupené. Ehm, těch mušlí z Anglie se nevzdám. Teda ani těch z Francie. Vázičku mám z Německa, sbírku plechových dóz jsem sice už taky probrala, ale stejně …. Přebytek květin manžel vyřešil snadno. Po dobu mé týdenní zdravotní indispozice je nezalil a teď je z nich na zahradě přírodní hnojivo. Kytky nám tedy místo nezaberou. No jo, ale to jsou stále maličkosti! Máme taky stan, dvě kolobrndy se kterýma jsme procestovali Francii a Německo, sněhové prkno (snowboard), přilby na všechno. Jéééje, helemese, vánoční stromek… následně se vysypou krabice s ozdobami a tak máme doma ty Vánoce, jak už hlásají reklamy a já se začínám stydět, že letos nemám ani nápad, co komu koupit. Honem to strkám zpátky, dokonce i za občasného křupnutí v krabici, kdy je jasné, že silou se na to jít nemá. Hned za vánočním stromkem byla krabice s krásným srdcema a nápisem Svatba. No tak to jsem neodolala. Dala jsem pryč alespoň lehce zažloutlé svatební šaty, ovšem gratulace a ty mašličky a ťuťu ňuňu věci mě nějak rozněžnily, takže jsme jim přidělila mnohem menší krabičku a ještě je uložila k uložení. Fotky. Panečku je nám kolem třiceti, ale máme tolik albumů, že by to chtělo střední krabici na ně. A sakra. Tahle skříňka je plná dokumentů, daňových přiznání i vzájemných doznání, důsledků našeho vzdělání a doklady o naší svépravnosti. Jenom ke stavbě toho máme několik fochů. Pak už zbývá převést několik párů bot (dle velikosti opravdu mých), hordu šatstva (jaktože pak nemám pořád, co na sebe?). Počítač s příslušenstvím, sbírku filmů a hudby, domácí pekárnu (kdy jsem v ní, sakriš, naposledy pekla?… předloni?), topinkovač, pressovač, velkej medvěd plyšák (pan Pufík) půjde na charitu (snad to manžel přežije), králíka s domečky, tunely a příslušenstvím, žehličku s prknem, několik tisíc dekoračních předmětů (opravdu je probírám! a dávám stranou na charitu), dva regálky a stoleček, jednu komodku. Telku a palmu a Barča bude zavalená po strop, protože jsme si tam vyčarovali už pár krámů nyní. Z venkovních věcí nemáme kam dát motorky, prostě to neklaplo letos se zahradním domkem.

Asi se někde vloudila chybička . Máte taky rádi krámování? Jste sběratelé nebo se u vás věci jen tak hromadí (samozřejmě bez vašeho přičinění )?

Naše kuchyń se už rýsuje. Když pracuje myčka a pračka, připomíná to alchymistickou dílnu nebo doupě Weaslyových v Harry Potterovi, jak všude šumí, žbluňká a hučí v pravidelných intervalech. Snažili jsem přebít naše roztříštěná srdce nad ztrátou Kulíška, alespoň prací. Moc to nešlo, navíc z kuchyňského okýnka vidíme na místo, kde spinká na zahradě u růží. Pracovní deska z Ikei se neřezala právě lehce, ale nakonec to na varnou desku je nachystáno, ještě chybí na dřez, ale je to tlustá deska a tak se řeže dost těžce. Skříňky jsou připravené, spotřebiče čekají na zapojení.Pořád zbývá dodělat tisíce drobností, ale ty větší věci se docela rýsují. Přemýšleli jsme jestli stačíme zateplit dům,ale nemáme na nic sílu. Ani duševní ani fyzickou. Byl to strašně náročný a vyčerpávající rok.

Nakonec je hotový otvor i na dřez a dřez zprovozněn (problém byl s přepadem, který nešel dotáhnout a tekl do skříňky). U myčky byla vadná přítoková hadice a aquastopem, snad to vyreklamují.Indukce se ještě připojí do sítě. Necháme to provést odborníka (pecka od 400V či zničená deska za několik tisíc by nás nepotešila). Vlevo přijde ještě bočnice a budoucí místo na sušičku prádla. K tomu kolmo bude bar pult ve stejné výšce, v prostoru zakončen spodní skříňkou, u zdi budou elka na chemické kotvě a protože je deska těžká jako kráva, bude tam 1-2 podpěrné nohy.

Dnes nás po zápasu s nemocí opustil náš kralíčí chlapeček Kulíšek. Zemřel v naší náruči a s ním odešlo i kousek nás tam někam za Černý les do králíčí země. Strašně nám i svému bráškovi chybí. Pláč pomůže jen na chvíli – všude je ho plno a všude ho vidíme. Myslíte si, že jste připravení na to, když vám někdo umírá v náručí,ale nejste a nikdy nebudete a je jedno, kdo je tím blízkým. Jsme naprosto zdrceni a stále jsme věřili, že se naprosto uzdraví, ale nestalo se . Zde je Kulíškovo poslední vzpomínkové album: http://www.kralici.cz/alba.asp?a=13910