Stavíme Bungalow 13

Tak dneska jsem se po dlouhé době dostala do Barči. První mě do očí trefil bordel, který můj muž, kutil, stačil vyprodukovat a hned jako druhý bod zájmu jsem zaznamenala všechny uschlé květiny a jen jednu statečnou, která se velmi zvláštně jmenuje a fakt nevím jak, ale je to holka šikovná. První jsem uklidila, aby se domem dalo i procházet a tak jsme zamezili překážkové dráze a neustálému hledání potřebných krámů. Pak jsem se pustila do natírání stoličky, schůdků, polic a zrcadla na bílo. Zrcadlo jsem přivezla z domu a už kdysi jsem ho koupila v bazárku. Je velmi jednoduché, nic komplikovaného a odpoledne ho manžel zavěsil na naše moderní umyvadlo. Vana je zase rozdělaná, protože se nějak nepodařilo správně zasilikonovat a tak přijde na řadu čistič silikonu a znovu, a nahoru na vanu ještě přijde vanová lišta. Byl krásný den a tak se krásně pracovalo a to doslovně na všem . Dala jsem si koupel a užívala si odpolední pohody a rozčilovala muže tím, že jsem se na něj ze židle, spoře oděná, koukala jak montuje úchytky na kuchyňská dvířka.

Bonbónek si dopoledne popředl při praní prádla a protože nemám sušák v Barče, šup s tím ven. Na židli, na trávu, na krabici (tam se výborně usušili ponožky!) a zbytek jsem dovezla domů. K obědu jsme si ohřáli eintopf a mohli jsme si dneska docela vydělat. Stačilo si dát před Barunku stánek s občerstvením a vybírat vstupné. Několik lidí přišlo až k nám do slepé ulice přímo před dům a koukali jak natírám, očumánkovali nám dovnitř otevřenými dveřmi a zbytek nakukoval přes francouzské okno. Tohle v této zemi nějak nechápu a je tedy nezbytné zjara zbudovat plot a dát cedule se zkříženými hnáty hned na hranici pozemku. Pravda, mohla jsem udělat alespoň párkrát „“uhuhuhuhu“ jako opička a pak nastavit dlaň. Ale vzhledem k tomu, že jedni by mi do ruky frkli tak pokaděnou plínku, kterou bylo třeba řádně zatřepat před naším domem při přebalování a ti cyklisti co si k tomu vyndali tyčinku Snickers a dohadovali se, kde asi máme záchod taky nevypadali majetně… Nicméně kuchyň se pomalým (co noha nohu mine) krokem schyluje k dotvorbě. Ještě jsme museli strhnout tapety a půjdeme na ně znovu, protože to je stěna, co na ni velmi praží slunko z jihu a tapety to neustály.

Na dotaz, proč nejsme přestěhovaní…. Nic tomu fyzicky nebrání, zázemí v Barunce už máme a manžel tam občas přespává. Ale máme velmi nemocného Kulíška (králíček) a jeho stav není dobrý a stres ze změny prostředí by neustál. Vyžaduje naši celodenní péči a protože ještě nemáme děti (psa, kočky a další zvířenu), jsou nám naši králíčí kluci velmi blízcí. Dítě, psa… kočky snad raději ani ne… samozřejmě máme v plánu a věnujeme tomu velmi zvýšenou pozornost… ani ne tak tomu pejskovi..jestli chápete ).

Během několika dnů dovezou lednici. Pak už nám chybí jen šatní skříň, postel, klippan, zateplit barák na zimu, později sušičku a multifunkční trouba (prosím neplést si s bratrem!).