Stavíme Bungalow 13

Sestra si po 10-ti letech koupila novou televizi. Krásnou s full HD. Nádherný obraz! Manžel ji pomáhal s koupí a výběrem, když tomu rozumí. Tedy doufám, že ano – umí okouzlit jak hází těmi cizími výrazy ohledně rozlišení, připojení a ty tajemné zkratky, co se za nimi skrývá celý systém přenosu obrazu a bůhví čeho. Ne, nejsem tak naivní, abych si myslela, že v televizi sedí nějaký pan a paní a hrajou tam pimprlové divadlo, však taky kam by se tam vešli, když to LCD má sotva 5cm tloušťky. Ovšem jak se přenáší obraz a zvuk digitálně a jak se to jako v těch pixlech ukazuje na obrazovce jsem ve svém životě shledala jako nepodstatnou záležitostí a nepitvám se v tom. Byla jsem poučena že rozlišení má být vždy co největší, musí to mít už DVBT, FULL HDD, vzadu SCART a konektor na tohle a támhleto. Poslušně jsem vše odkývala a moje sestra se nezapře a také to odkývala a jsem si jistá, že obě netušíme co se za tím vším skrývá. Jsem ráda, když si na mých oblíbených diskrétních hygienických potřebách, které čas od času vylepšují, přeložím co přesně znamená, že jsou víc soft než předchozí verze. Když jsou double flexi (což je fajn, že to pruží) a super long (je nepříjemné to na konferenci lovit v horních partiích pozadí) a perfect fix (že to při výmeně nejde, do háje, servat a musím tak počítat delší čas strávený na toaletě) a dle šipek odhadnu kam se co má nalepit a zda to nemám obráceně. To je vrchol mé odbornosti s návody a vylepšeními.

Takže televizi bychom měli. Otázkou zůstala anténa. Sestra byla připojena na anténu mých rodičů (teda si to myslela) a ti ji měli natočenou na jediný směr, kde rozhodně není možno cokoliv chytit, avšak odmítali s tou anténou byť jen pohnout, aby nepřišli o svůj oblíbený zrnitý analogový signál a neprošvihli další z filmů pro pamětníky, který si hned po skončení znovu pustí na DVD a druhý den potřetí, počtvrté….

My máme anténu zánovní a digitál už asi rok a tak se manžel rozhodl, že sestru připojí k naší anténě. Zakoupil na malém městečku rozdvojku antény. Vylezl na půdu a zjistil, že sestra opravdu toho mnoho nechytne, protože její kabel k anténě končil srolován na hřebíku přitlučeném k trámu. Posléze zjistil, že je třeba zakoupit ještě konektory. Zakoupil je a vrhl se na několika- hodinovou akci s připojením antény. První návrat z chladné, staré půdy, kde se povalovali mumifikované kořisti našich koček, byl s řádným klením. (Nutno zdůraznit, že se manžel velmi těšil již několik měsíců na film Bobule, který tento večer měli dávat ve 20h).
„Ten šunt se rozpadl, ale dobrý, nějak to složím a půjde to!“ řekl sice naštvaně, ale odhodlaně sestře tu anténu připojit. Za chvíli zezelenal. Ty rozsypané dílky měl v teplákách posetých pavučinami (jak příhodné krátce pře Halloweenem). A v kapse díru! Na půdě sláma, seno a hlavně se už šeřilo……

Následné dvě hodiny se snažil spojit přeřízlý koaxiál, smontovat provizorně rozbočku, konektory a vůbec to nějak dát do kupy. Nedařilo se a kromě toho, že sestra byla bez připojení i my jsme byli odříznuti od televizního světa. Jediné, co mého muže táhlo to nějak vyřešit byly ty Bobule:-). Po několika hodinách (práce, nadávání a špičkování, že tamhle viděl myš), kdy jsme nakonec natáhli od naší antény nový koax skrz půdu dolů, připojili anténu, u telky zesilovač a celé to nakopli, jsme mohli oklepat myšince z bot a vrátit tatínkovi baterku (bylo to jen tak tak, už doblikávala a my si připadali jako v Armagedonu, kdy v posledních vteřinách bylo třeba zachránit planetu).

Akce připojit sestru k anténě se sice nezdařila, ale alespoň se nám podařilo zpátky rozchodit naši anténu. Napekla jsem makové koláče, manžel rozdělal Tramín z Templářských sklepů a pak jsme se bavili u Bobulí a bylo nám fajn!