Stavíme Bungalow 13

Znáte to jak ve filmech sedí v kruhu u terapeuta několik lidí a jeden po druhém se představují: „Jsem Karel a jsem alkoholik.“ „Jmenuji se Klára a jsem shopaholička.“ Tak já bych se uvedla takto: „Je mi 32 a poprvé peru v automatické pračce.“ Nebo tak nějak.

Dosud jsem bydlela v malé osamělé vísce, v domě mých rodičů, kde jsme sice měli ledaccos z vydobytků moderní civilizace (barevná telka, lednička místo zakopavání potravin do země, splachovací záchod – no ano, občas se ucpal odpad, naši dokonce pokročili a ze Škody 100 poskočili na rozvrzaného Favorita), ale automatická pračka a tekoucí teplá voda, byla tabu jako pro katolíky registrované partnertství. Tatínek (73) zastává názor, že když to takhle stačilo 70 let tak se nic měnit nebude a tak přípojka k veřejnému vodovodu tlí v zemi hned u branky a vodovodní systém pamatující snad i Karla IV., funguje rychlostí pět čůrků za hodinu z naší staré a zanesené studny, jež by byla oázou snad jen v zemích pod zkázonosnou cholerou a tyfem. Na ohřátí vody se používá pro menší množství varná konvice (pochválen buď její tvůrce) a kotlem na vodu Brutarem. Vyrostli jsme tak všechny čtyři děti a moje nejstarší sestra v tom stále vidí romantiku, když v mrazech – 20st., v bundě a oteplovákách se snažíte ve stodole nasekat trošku dříví a pak zatopit v koupelně s omrzlými prsty pod Brutarem, abyste šli civilizovaní a vymydlení ráno do práce a předstírali jak je „ízy“ otočit kohoutkem a provést veškerou hyenu. Když tento Brutar odešel do věčných lovišť, velmi jsme se nad touto tragickou událostí zaradovali a navrhli tatínkovi, že koupíme bojler a bude konec utrpení. Narazili jsme, běda nám. A tak se anabáze opakuje dodnes. Tedy s vyjímkou praní v pračce MiniRomo se ždímačkou a máchací vaničkou.

Odvlekli jsme naši novou pračku z koupelny do kuchyně a manžel ji i přes mou nedůvěru v jeho schopnosti zapojil do žil naší Barunky. Zasedli jsme před ten svatý oltář. (Upozorňuji, že manžel pochází z normální rodiny, vlastnící automatku již léta!) Uchopili bibli všech praček (návod k použití) a posvátně téměř s uctíváním jsme nastudovali možnosti našeho bonbónku (Candy= angl. bonbón). Prádlo jsme shraňovali 14 dní, aby bylo dosti krmení pro naši pračku. Pravda, některé ponožky, zejména ty pracovní, už natahovali odér rozkládajícího se listí, ale vždyť podzim se blíží,ne? Vložili jsme prádlo do pračky. Do přihrádky nalili prací gel, hned vedle Lenor (nic jiného ten ponožkový odér nepřebije). Zaklapli jsme přihrádku. Nastavili praní na 40st., zvolili vhodný televizní program. Manžel měl tu čest (předběhl mě, opičák jeden) a zmačkl tlačítko START. Bylo to uchvátné, vůbec nechápu, proč lidé chodí na balet, do kina, do divadla…. Bylo to divoké, vzrušující i něžné a symfonické. Seděli jsme na zemi a koukali jak se pere prádlo. Nejvášnivější chvíle přišla při ždímání, kdy to bylo jako když startuje Boeing 747. Sice se nám nezdálo to hvízdání bubnu, ale dočetli jsme se, že to je snad ok (ikdyž by nemělo). Po třech pračkách jsme byli naprosto vyčerpaní jako když se díváte na všechny díly Pána prstenů po sobě. Ale bylo to krásný, asi jako všechna poprvé!