Stavíme Bungalow 13

…..letošní zima je velmi obdivuhodná. Každé ráno nám přináší nějaké překvapení a den tak začíná rozcvičkou tu v chumelenici, tu v třeskutých mrazech, kdy je potřeba dostat Ferdíka do pojízdného stavu na nějakou přilehlou komunikaci.

Oproti mým kolegům a kolegyním, kteří ráno ještě vychrupují a pěšky do práce to mají 10 či 20 minut a přesto přijdou o pár hodin pozdě, protože je kalamite a nejel trolejbus a nedej bože, když má trolejbus více než deseti minutový interval, já musím vstávat brzo a zápasit s přírodními živli. Nakonec si člověk už nějak zvyká a tak škrabu auto, vyhrnuju auto, vyhrnuju cestu do naší slepé ulice a čekám až se rozmrazí okna.

Ale včera, včera nám prostě zmizela silnice! Běžně si to k nám vinula příjezdovka a včera nic. Všude bílá pláň!Půl metru sněhu a silnice se někde flákala a nedostavile se před náš dům. Chvíli jsme koukali, zda odněkud nepřichází, pak jsme pochopili, že nejsme v ateliéru filmového studia, kde by natáčeli další díl sci-fi seriálu Duna. Museli jsme se podívat pravdě do očí a vzít do ruky lopatu. Zrovna když má do práce přijet návštěva z Ministerstva a jak jsem předpokládala kolegyně z Pardubic přijde pozdě- však chodit pěšky se nenosí. Neměli jsme příliš šancí to vyházet dříve než do oběda. Zachránil nás místní uklízecí macho (mačo) s ještěrkou a na ní připevněnou radlicí. Viděl naši snahu s lopatama a tak tu ještěrku rozparádil, nasadil výraz lovce kanců a rozjel se proti bariéře sněhu na plný knédl. Hrdinsky se srazil s pár tunovou masou sněhu a odtlačil ji kousek dál. Pak se tomu papa vozítku začali protáčet kola, ale nedal se a nakonec nás vysvobodil kompletně a tam úplně dole jsme našli naši silnici. Bohužel se i tak dalo sotva vyjet a Ferdíkovi se protáčela kola na to neřestném sněhu, ale nakonec jsem statečně vyrazila do práce a cestou jsem potkávala vícero zmizelých cest.

Kolegyně samozřejmě dorazila pozdě, jak jinak. Jo a zapomněli mi říci, že se porada o hodinu posouvá. A taky mi sůl rozežrala moje super kozačky. A vůbec to byl den na houby!

Dneska jsem dobře vyspala, ikdyž za okny zuřil děda mráz. A když jsem se v kalhotkách a ušmoulaném manželově triku docourala bosky do obýváku a z displeje meteo stanice na mě zablikala venkovní teplota -19st, urychleně jsem se vrátila a zalezla na chvíli do vyhřáté postele. Brrrr, ani se mi nechtělo do práce.

Na stolku mi na mobilu blikala zpráva. Hm, to zas bude nějaká reklama. Budím manžela, který chudák nevěděl co se děje a hlásím mu: „TaK Míša má holčičku a píše, že obrovskou.“ Říkám to nadšeně, jakoby se děti v porodnici vybíraly podle velikosti. Jakože by přišla maminka do porodnice a řekla „…já bych chtěla dneska jedno iks esko..“ a druhá ve frontě hlásila …“manžel by chtěl chlapečka velikost iks el,prosím a dvakrát….“

Mám asi tak pět kamarádek. Jedna je nejlepší, jak jinak. Má dítě ve vdorovitém věku 4 let a manžela, co by bral místo dítěte spíš robota Transformers. Sdílíme spolu názory na chlapy a máme rozdílný vkus na ostatní věci. Řešíme takové ty rodinné vztahy a práci.
Další je vdaná a zatím bezdětná. Je strašně charismatická a správně zábavná. Umí být šťouravá a svým způsobem velmi milá, ale to ona si rozhodně nemyslí. Je to zpěvačka a ještě vypadá krásně a atraktivně, ikdyž tvrdí, že má něco s pneuservisem neb stále hovoří, že má pneumatiku. Což nechápu, čím se chlubí…. máme doma sadu letních i zimních a nechlubíme se s tím. Řešíme chlapy (jak jinak), esoterické a čarodějné věci. Jsme zkrátka záhadoložky.
A zbývající tři kamarádky si klidně otěhotněly. Evidentně na jaře. A já jsem v tu dobu zrovna dělala sádrokarton a tak jsem evidetně možnost plodného období prošvihla a těhotná tedy nejsem, ale máme doma stropy. Tyto tři kamarádky se neznají samozřejmě (aby si někdo nemyslel, že to byla plánovaná akce ve smyslu, trhneme rekord ), ale všechny měly termín porodu v rozpětí od 15.1. do 15.2..

Jedna z kamarádek si nenechala říci, co čekají,ale já si byla jistá, že bude mít dceru. Druhá měla termín 15.2. a já minulý týden věděla, že to bude tento týden a pak jsem věděla i přesný den, přestože jsem byla za hlupku, protože dotyčná byla večer autem u kamarádky. I stalo se. V pátek dopoledne mi přišlo, že porodila první kamarádka a to dceru Aničku, odpoledne porodila druhá kamarádka. Její muž přišel s prkeným výrazem a označil porod za krutá jatka, ale má syna Adama. A dnes ráno jsme se dozvěděla, že včera porodila kamarádka dceru Magdu. Všechny maminky jsou šťastné. Jen je to, asi jen má domněnka, že hlavně proto, že to mají za sebou a musím říci, že jim to nezávidím a že je považuje za velmi statečné a bylo od nich hrdinské zmáknout porod a teď co dvě hodiny kojit. Což obnáší 45minut kojení, čekání až si mimi říhne a pak usne a pak mají pět minut na spánek mezi dalším kojením. Asi bych byla na drogách na jejich místě. Opravdu je považuji za hrdinky tak jako byla Maruš Curie Sklodowská, když si dovolila objevit polonium a radium nebo Johanka z Arku, která šla do halušek i do boje, přestože tušila, že to pro ni nedopadne optimálně. Nebo taková Xena, královna bojovnice… ehm, tak ta ne, ta je vymyšlená a tu určitě vymyslel chlap, protože nechci být negativní, ale představa, že běhám s mečem ve svých ženských dnech a proklálám mečem hruď záporňákům a padouchům a ještě u toho dělám to její juchíjůůůů, to je blbost.

A tak náš dům prokládám kousátky, chrastítky, hračkami a všemi těmi sudičkovskými přáními pro budoucí generaci mladých svišťů a těším se, že přecejen nám někdo bude vydělávat na důchody!