Stavíme Bungalow 13

Po delší odmlce, kdy se toho u nás až tak moc neudálo, kromě nudné domací rutiny, se opět nadšeně hlásím z Barunky!
Přihodilo se nám pár maličkostí jakože už máme v obýváku nábytek na svém místě, protože manžel za klasické hudrování zapojil do anténní sítě zesilovač a lze tedy koukat na televizi již na jejím určeném místě. Zjistil, že šikula elektrikář to v zásuvkách zapojil přesně obráceně, takže to logicky jít nemohlo. Dále se manžel byl podívat na vnitřní dveře v Polsku s kolegy sousedy, ale kdy se budu moci zavřít na toaletě doma je stále ve hvězdách, protože není za co přichytit futra a bude se to muset dozdít na wc…nějak..jak se přizdí dva tři centimetry mi je záhadou a chtěla bych se toho účastnit asi tak, že jednoho dne přijdu odněkud a budou tam dveře .

Navštěvujeme se již více se sousedy a musím říci, že v nich máme i přátelé (snad to vidí vzájemně). Je to prima parta. Nezahrnuji tam souseda nad námi, který nám chodí kadit před okna ložnice a náčelníka Velká huba, který s námi nesousedí, ale víme o něm . Stala se i veselá příhoda, kdy jeden ze sousedů zaparkoval na neutrál a z kopce mu ujelo auto a narazilo jak jinak do jiného auta jiných sousedů, ale vyřešilo se to přátelsky.

Jako po tisícé jsem udělala pokus a zasadila jsem do květináčů pelargonie a bylinky. Uhrabala jsem zahradu od staré trávy a zasnila se nad tím jak jednou bude zahrada kultivována. Po takové dlouhé a kruté zimě jsme naprosto šťastná z každéhoslunečného dne a z toho, že u nás na zahradě přespávají srnky (bobky mají jako golfové míčky, tak kdo byste měl zájem, piště!), zabydleli se tam hudrující perličky a pod okny se nám pasou zajíci velikostí dobře rostlého psa. Je to jako úvodní scéna z Teletubbies jak je zelený kopec a na něj jsou zvířátka. Každé ráno se jdu svalit do obýváku na zem, Harry se přitulí a koukáme z okna na tu nádheru…jak jde opar z rybníka a na zelených stráních se pasou srny a králíci pečou kuřata…Není nic krásnějšího!

Vlastně ještě jedna novinka tu je. Manžel se dal na běhání. Pořídil si pořádnou výbavu oblečení, bot Mizuno (říkáme jim Milůny ) a je čím dal lepší. Sice je brán za obecního blázna,ale už si zvykl. J8 zase deněn chodím na dlouhé procházky do lesa a je to senza. Já vím, jsme divní, všichni se přesunují auty a my všude chodíme pěšky, ale ta vůně (no když pominu týden prasečí kejdy na polích před domem, kdy jsme nemohli ani vyvětrat) a ti ptáčkové to je dokonalé.