Stavíme Bungalow 13

Tak jsme hledali kam vyrazit na letní výlet, když nás dovolená míjí a vidím ji někde severovýchodně v mlze… Zaujala nás Obora Žleby, která je od nás nějakých 40km. Bylo příjemně kolem 17st., zataženo,ale bez deště…pro upíry ideální nečas. Cesta byla půvabnou krajinou, déšť jakoby zahojil sluncem spálené luhy a háje a temně zelené hvozdy působily velmi přesvědčivě, že na nás každou chvíli jukne loupežník nebo pasák.
Parkoviště stálo 50Kč a v době, kdy jsme přijížděli se to tam posléze v mžiku zaplnilo. Krmení bílých jelenů mělo být ve 12h a my tam radostně zahajovali výpravu už v 10:39 a balili věci u auta, abychom si stačili projít oboru a pokochat se přírodou. Nějak jsme si mylně mysleli, že pochodíme lesíkem a pokocháme se přírodou a pohledem na divokou ladnou zvěř. Nicméně vstupné za osobu 40,-Kč/os. nás navnadilo hned poté, co nás přivítal místní labrador s chanelem mokrého psa a jeho zablácené tlapky na mém černém oděvu se jako módní vzor vyjímaly po zbytek výletu. Děkuji za vynález vlhčených kapesníčků, smyly sice tlapky a ruce již tak smrdutě nečpěly, nicméně na černém oděvu to zanechalo flek jiný a mnohem větší, takže jsem litovala, že jsme si tam ty tlapky raději nenechala.

Výstava dravých ptáků, kteří seděli na bidýlkách a měli na nohách řetízky byla pěkná, ale i tak jsem je litovala. Minuli jsme dančí výběh a hrnuli se k divokým prasátkům. Byla jsem zklamána. Na ohradě visela cedule, že jsou nebezpeční a i prasátko na mě nepřátelsky chrochtalo a tak jsem se raději stáhla a ruku dala do kapsy. Hned vedle prasátek byl malý srneček. Tvůrce Bambi by měl radost. Pohladit si srnku se nikomu jen tak nepoštěstí. Jsou hebcí a přesto mají srst pevnou a nepřízeň počasí jak se zdálo snad ani nevnímal. A tady jsme došli an konečnou, překvapeni, že to je vše. Vrátili jsme se, abychom si ještě prohlédli supy a kozy. Kozičky byly roztomilé leč velmi vyčůrané, pokud nedostaly nic k jídlu podrbaly si své kozí zadečky o strom a odkráčely za řeku téměř mimo dohled. Takže za půl hodiny bylo odbyto. Ale měli jsme štěstí. Jééééleni na louce zelený, totiž přišli dříve. Fešný táta jelen, s mladým jednoparohatým jelenem, laněmi (já vám nevím, holky vypadaly jako lamy) a koulouškama. Jeden koloušek byl hnědý, tak se tam krásně vyjímal.

Po opuštění obory jsme se šli projít k Doubravce, přes mostek do zámeckého parku a na zámecké nádvoří. Do zámku jsme nešli, vstupné bylo 120,-Kč a raději couráme krajinou než se nudíme na prohlídce a to máme historii rádi, jen to nemáme rádi organizované… Chtěli jsme se někde najíst, ale nebylo kde a tak jsme tak dlouho hledali restauraci, až jsme dojeli domů, kde manžel udělal špecle se zeleninou a bylo dobře. Večer dorazili sousedi na návštěvu, takže jsme poplkali a bylo fajn.

Rozhodla jsme se vytípnout ta hezčí místa z našeho domku…hned přemýšlím zda udělat i odstrašující album, kde budou vidět nedodělávky, povalující se bordel a nářadí, uložené stavebniny, které nemohli zůstat venku díky nepřízni počasí atd. …..

Každou chvíli  se mě někdo ptá jak pokračujeme a já se rdím jako Sněhurka před tím, než zezelenala, když okusila modré jablíčko. My totiž nějak nepokračujeme nebo jen na bázi nanotechnologie, což znamená mikrokrůžky vpřed. Moje neustálá snaha udržet domov čistý a útulný zcela nechává testosteronovou polovičku obyvatelstv chladnou a tak obvykle na právě vytřené podlaze nalézám odložené míchátko na fasádní lepidlo, na čistém přehozu na pohovce se skví jakýsi druh čínského výtvarného umění (po bližším ohledání je to dlaň od hlíny) a vycíděná koupelna po mém odchodu ráno do  práce se po mém návratu obrátí v chlupaté doupě (trocha vousů, králičích chlupů a dalších neidentifikovatelné věci, jako třeba kousky polystyrenu). Nicméně musím zvolat třikrát alelujah za sprchový kout…..sice nelícuje se zdí a dá setsakramenstkou práci udržet ho trošku od vodního kamene,ale je funkční.

Z novinek je třeba také zmínit, že máme konečně funkční  kohoutek na zastavování vody do domu, takže mohu dům opouštět bez úzkostných stavů, že k nám Rusové přesunuli Bajkal. Zateplení domu, respektive jeho dokončení je v termínu zcela nejistém díky nevlídnému počasí (moc prší, moc svítí slunko…).

Ohledně našeho vozu, jsme dostali krásný dopis z centrály Ford, kde nám nabídli modré z nebe. Škoda (nemyslím tím motoristickou značku), že ho nevyužijeme. Z ČEZu se nám ozvali, ale vypadá to na pěstní souboj se starostou a firmou, co nám špatně zakopala hlavní přívodní kabel na elektřinu (furt se něco děje), řešit se to nikomu nechce. Co na tom, že nám na pozemku omylem vede kabel a ještě je jen 20cm hluboko, tudíž nemůžeme sejmout hlínu na dlažbu….

Nejvíce nás nyní sužují vedra….29st. odpoledne je peklo, pomohlo zastínění bílým plátnem před fr. oknem z venku, nicméně je to tu jako na poušti. Pár kilometrů odsud jsme objevili půvabný písák, kam moc lidí nechodí a  díky tomu je tam příjemně. Alespoň se nám začalo doma dařit tropickým rostlinám a místo králíčků by to asi chtělo aligátorka nebo nějaké podobné mazlivé zvířátko. Pokud mám volnou chvíli čtu. Naprosto oddaně miluji čtení a pořádné bichle . Manžel po večerech odbíhá tu a tam přilepit pár kostek polystyrenu a zkouší u toho všechna vyjmenovaná slova. Jeden den jsme strávili v Prachovských skalách,ale ta komerčka a ty stánky nás znechutily. Výlet v Drážďanech se také příliš nevyvedl. Zkusili jsme procházku a poznali jak výborné je potkat pejska bojového plemena, ktrý je pěkně nakrklý..Mám docela vejšky jak jsem zjistila, když se na nás rozběhl vrčící rotvailer bez pána, co utekl přes plot (ten pes samozřejmě, pán běžel později)….. Zachránil nás bubýsek (bernský salašnický pes) s kamarádem (statečná pouličný směs) jinak už jsem viděla jak mě ta bestie vláčí a mám vykouslé lýtko (od té doby mám svá lýtka ve větší oblibě).Večery trávíme občas s přáteli u grilu. Občas tam všichni mlčí a koukají do blba a vyjadřují tím zvláštní spokojenost a klid…. Dnes jsem trošku s autem zabloudila. Jela jsem jako čuník devadesátkou, když jsem dojela pomalu se šinoucí traktor v zatáčkách. Zuřím  a jedu na dvojku potupně třicítkou a najednou vidím srnku. Byla krásná a jen si tak vylezla z trávy, postála na silnici, očuchala si ji a ležérně jako Karolína Kurková na molu si přešla na lesní pěšinu. A tak mě napadlo jak je všechno zlé pro něco dobré…, že kdybych jela dál jako čuník, tak bychom se viděly s tou krasavicí zblízka a já bych si to nikdy neodpustila!