Je středa a zítra nám přijede pán z Hradce Králové z Magistrátu – Oddělení životního prostředí – Vodní stavby, zkolaudovat ČOV. Doma panuje lehká nervozita a manžel se silně vžil do role septic managera. Všude se válí haldy sněhu a je tedy potřeba se k ČOV proházet a udělat cestičku, aby si to všechno mohl pan úředník zkontrolovat. Manžel pracně celé odpoledne pulíroval rošty, vymetal pěnu a odčerpával ze záchytné nádrže přečištěnou vodu do kanalizace (ještě nemáme vykopaný přepad) a uklidňoval Boženky (hodné čisticí bakterie), že všechno bude v pořádku a že jim to tam sluší.
Je čtvrtek ráno a v 8h přijde kolaudační úředník. Gaučík vypulírovaný a na baru se neválí obvykle tolik manželových krámů.
Je 8h čtvrtek ráno a nikde nikdo. Ani nikdo nevolá.
Je 8:30 a nikde nikdo.Nervozita stoupá a já v práci tiše za stolem pochybuji, jestli jsem něco špatně nedomluvila.
Je 8:40 a na ICQ mi přijde zpráva od mého muže: „HOTOVO.“
Nechápala jsem a myslela jsem, že to je to pověstné “ a hotovo“, když je všechno v temnotách gastroenterologického klima.
Přišla další, stejně neuvěřitelná,zpráva: „ZKOLAUDOVÁNO“
Tak tomu už jsem rozumněla.
Pan kolaudátor (jak ho správně vůbec nazvat) přijel, hodil pohled zhruba směrem, kde se ve sněhu lesklo víko ČOVky, zeptal se jestli z toho neteče černá voda, že to by neměla (né, neteče – Boženkám se u nás dost líbí). Pak na stojáka u báru hodil štempla, poznamenal si, že máme ještě záchytnou nádrž a že nemá námitek a je zkolaudováno a do 14 dnů to přijde písemně. Akce trvala asi 7minut. Prostě instatní kolaudace!