Dneska jsem dobře vyspala, ikdyž za okny zuřil děda mráz. A když jsem se v kalhotkách a ušmoulaném manželově triku docourala bosky do obýváku a z displeje meteo stanice na mě zablikala venkovní teplota -19st, urychleně jsem se vrátila a zalezla na chvíli do vyhřáté postele. Brrrr, ani se mi nechtělo do práce.
Na stolku mi na mobilu blikala zpráva. Hm, to zas bude nějaká reklama. Budím manžela, který chudák nevěděl co se děje a hlásím mu: „TaK Míša má holčičku a píše, že obrovskou.“ Říkám to nadšeně, jakoby se děti v porodnici vybíraly podle velikosti. Jakože by přišla maminka do porodnice a řekla „…já bych chtěla dneska jedno iks esko..“ a druhá ve frontě hlásila …“manžel by chtěl chlapečka velikost iks el,prosím a dvakrát….“
Mám asi tak pět kamarádek. Jedna je nejlepší, jak jinak. Má dítě ve vdorovitém věku 4 let a manžela, co by bral místo dítěte spíš robota Transformers. Sdílíme spolu názory na chlapy a máme rozdílný vkus na ostatní věci. Řešíme takové ty rodinné vztahy a práci.
Další je vdaná a zatím bezdětná. Je strašně charismatická a správně zábavná. Umí být šťouravá a svým způsobem velmi milá, ale to ona si rozhodně nemyslí. Je to zpěvačka a ještě vypadá krásně a atraktivně, ikdyž tvrdí, že má něco s pneuservisem neb stále hovoří, že má pneumatiku. Což nechápu, čím se chlubí…. máme doma sadu letních i zimních a nechlubíme se s tím. Řešíme chlapy (jak jinak), esoterické a čarodějné věci. Jsme zkrátka záhadoložky.
A zbývající tři kamarádky si klidně otěhotněly. Evidentně na jaře. A já jsem v tu dobu zrovna dělala sádrokarton a tak jsem evidetně možnost plodného období prošvihla a těhotná tedy nejsem, ale máme doma stropy. Tyto tři kamarádky se neznají samozřejmě (aby si někdo nemyslel, že to byla plánovaná akce ve smyslu, trhneme rekord ), ale všechny měly termín porodu v rozpětí od 15.1. do 15.2..
Jedna z kamarádek si nenechala říci, co čekají,ale já si byla jistá, že bude mít dceru. Druhá měla termín 15.2. a já minulý týden věděla, že to bude tento týden a pak jsem věděla i přesný den, přestože jsem byla za hlupku, protože dotyčná byla večer autem u kamarádky. I stalo se. V pátek dopoledne mi přišlo, že porodila první kamarádka a to dceru Aničku, odpoledne porodila druhá kamarádka. Její muž přišel s prkeným výrazem a označil porod za krutá jatka, ale má syna Adama. A dnes ráno jsme se dozvěděla, že včera porodila kamarádka dceru Magdu. Všechny maminky jsou šťastné. Jen je to, asi jen má domněnka, že hlavně proto, že to mají za sebou a musím říci, že jim to nezávidím a že je považuje za velmi statečné a bylo od nich hrdinské zmáknout porod a teď co dvě hodiny kojit. Což obnáší 45minut kojení, čekání až si mimi říhne a pak usne a pak mají pět minut na spánek mezi dalším kojením. Asi bych byla na drogách na jejich místě. Opravdu je považuji za hrdinky tak jako byla Maruš Curie Sklodowská, když si dovolila objevit polonium a radium nebo Johanka z Arku, která šla do halušek i do boje, přestože tušila, že to pro ni nedopadne optimálně. Nebo taková Xena, královna bojovnice… ehm, tak ta ne, ta je vymyšlená a tu určitě vymyslel chlap, protože nechci být negativní, ale představa, že běhám s mečem ve svých ženských dnech a proklálám mečem hruď záporňákům a padouchům a ještě u toho dělám to její juchíjůůůů, to je blbost.
A tak náš dům prokládám kousátky, chrastítky, hračkami a všemi těmi sudičkovskými přáními pro budoucí generaci mladých svišťů a těším se, že přecejen nám někdo bude vydělávat na důchody!