Stavíme Bungalow 13

Tak a Vánoce jsou za námi. Měli jsme pěknou výzdobu a Štedrý den jsme strávili po tolika letech opravdu v pohodě a moc pěkně. Manžel oštukoval sokly v koupelně a wc, takže to dodalo domu slavnostní ráz (hned poté, co jsem to pracně vydolovala z dlažby). Ráno jsme začali tím, že náš králík dostal průjem a tak obývák příliš jehličím nevoněl. Posléze manželovi psala jakási dáma z firmy pro kterou pracuje, že se něco pos…. na webu (záhy se zjistilo, že to nebylo nic podstatného). Pak jsme vyrazili slavnostně do Afi Paláce, nasát atmosféru a dát si kávičku. Oproti loňsku to byl naprostý šok… bylo přelidníno. Koupili jsme ještě pár drobnůstek a jeli k mým rodičům, kde to bylo moc fajn. Byly tam obě sestry, rodina jedné mé sestry a bratr s rodinou naštěstí přijeli až po nás. Naši se rozhodli zpříjemnit si Štedrý den tím, že poprosili mého muže, aby jim smontoval novou anténu, že tomu nerozumějí…. A tak se ukázalo, že to je třímetrová anténa, která se sotva vlezla do obýváku a jak tam s tím chlapi zápasili tak sejmuli tu stromeček, tu zapíchli špičku do chlebíčků…..Nejhorší bylo jak to s tou anténou v obýváku vytočit a dostat ji na půdu… museli otevřít dveře do ložnice, tam couvnout a pak dopředu a doleva a do dveří na chodbu…mno akce trvala asi dvě hodiny, ale zadařilo se a anténa je na půdě, ikdyž není ještě připojená. Nejvyšší čas vyrazit domů, vdaná sestra byla zase příjemná jako kudla v zádech a já si nechtěla kazit den. Navíc bylo dost hodin a já neměla ani uvařené bramory na salát. Nakonec se to vše stihlo, proběhla večeře (ikdyž ve dvou je to dost smutné) a rozbalili jsme si obří hromadu dárků. 80% dárků tvořili ručníky, takže děkujeme Ježíšku, opravdu už budou stačit! . Manžel mě letos velmi překvapil a po několika letech kdy mě obdarovával pekáčem, babičkovským svetrem XXXL od Vietnamců žluté barvy (ví, že žlutou nesnáším!), modelem autíčka…. jsem se letos dočkala ryze ženských dárků a to leskem na rty od Diora, parfémem Miss Sixty a roztomilým prádelkem od pánů Markse a Spencera. Byla jsem dojatá a zatlačila slzy, že jsem ještě stále považována za ženu.

Člověk by řekl jak krásný je to kýč ta ladovská zima, ale pro mě je to uklidňující a příjemný pohled. Za francouzksým oknem se mi zdál pohled do zasněžené krajiny přenádherný. vzadu za vsí kráčeli jezdci na koních po poli na vyjížďku. Zaječí stopy usvědčovali noční tajemné návštěvy a vysvětlovali proč Harry tráví u okna tolik času. Z klippana se to koukalo z teplíčka doslova báječně. Venku – 18,3 st. doma krásných 22st.. Ven chodíme radostně a máme potěšení z vrzajícícho sněhu. V Olešnici-city centre došlo k masivní blikající výzdobě (zřejmě čtou všichni BLesk, kde je soutěž o nejlepší výzdobu). Tak nějak to k předvánočnímu času patří. Tahle milá nostalgie mě opouští s prvním ranním vykročením k autu a odjezdu do práce, kdy člověk prosmykuje celou cestu až na dálnici, kterou v časných hodinách krosí 70km/h a je rád, že je rád. Dnes mě dokonce stavěli ráno policajti, měla jsem stažený zadek a rozhodně to nebylo cvičením na posilování zadečkových svalů, ale protože mi ve vteřině došlo, že už asi týden (možná i déle) nevozím doklady k autu (měl je u sebe můj muž). Naštěstí (či neštěstí) pátrali po svědcích krádeže auta, kdy si jeden místní nastartoval v těch mrazech auto před odmem a než zavřel vrata, nějaký gauner mu skočil do auta a ujel a já bohužel jezdím v tuto dobu do práce tak je možné, že pljdu vypovídat o tom jak jsem nic neviděla .

Toto počasí má i jednu negativní stránku a to, že nemáme zatepleno a jak nám Barunka promrzla a následně nastydla, začala se nám kondenzovat voda v rozích, kam to fičí zvenku, kolem větráčku v koupelně a zjistilo se, že nám zedníci odflákli špalety a odchlípla se od toho omítka .

Nevěřili byste jak to má žena programátora těžké, když chce po něm něco z oboru (někdy i mimo jeho obor). Nakonec jsem si zprovoznila svůj starý počítač v pracovně Barunky, kde je z toho teď úplně odvařený Kryštof v domnění, že ta kvičící a hlasitě brmlající bedna je nějaká robo samička. Kryštofíno je asi 10 dní po kastraci, ale na apetitu ani elánu mu to rozhodně neubralo, spíš ho to nějak rozdovádělo (a my si poplakali, že mu děláme taková příkoří). Pracovna se u nás spíše rovná avangardnímu skladišti, kdy králičí puberta přiměla milého Kryštofa k designovým úpravám pokoje a tak trošku ožral a vyrval lišty, plovka v rohu je na odpis, protože rebeloval a přestal chodit na záchod. Drahé německé záclony doznaly punk stylu s emo etnic provedením a z nedostatku světla v místnosti (zřejmě) i pár děr, aby lépe propouštěly světlo. Nábytek jsme použili náš starý z domu, ale taky nebyl dost stylový a tak doznal značného ohryzání a zaoblení rohů. Mazaně jsme nakonec koupili kovové regálky – ocelové zoubky myšák nemá!

Na vánoční výzdobu jsem se těšila a ikdyž není dle mých představ, máme to tu hezké. Před vchodem stromeček v kontejneru a dřevěného soba. Na barpultíku ministromeček a všude vánoční výzdobu. Krásný umělý stomek zdobený červeno-bílou dekorací a blikátka na klippanem v oknech.

Trošku to tu máme zabydlené, ale stále toho taky strašně moc chybí. Všechno je takové provizorní, nedodělané, nedotažené. Z bar pultu si manžel udělal PC základnu, takže kuchyň moc útulně nevypadá. Chybí tam dodělat bočnice k sušce. Komora- je tam jeden regálek – půlkou zaskládaný krámama k rozvodu sítí a internetu (upřímně nechápu nač máme dům prošpikovaný drátama jejichž hromada trčí stupidně v komoře a nelze ji tak moci využívat, když máme nakonec vše přes wi-fi (já to říkala!)). Obývák – konečně zalištována plovka, jeden expedit dostal nožičky a jedna police je přidělána, ale jinak stagnace a na opravu čeká anténa a lustr na dotažení ke stropu a až budou jednou za mnoho a mnoho času penízky, přijdou tam komody. Anténní systém je provizorně kabelem stažen k telce, aby to trošku šlapalo – musí se koupit nějaký zesilovač přenosu signálu, protože ve zdi to nejde.

Ložnice je tak napůl hotová, chybí dodělat světla, nějaká polička a komoda a dořešit plíseň a rosení oken. Pracovna je taková místnost pro kvávíka a teď tu mám počítač (na notebook se mi stále nedaří našetřit a už to i vzdávám). Jinak je tu spíš prázdno, hlavně proto, že Kryštof má neskutečný apetit a ožere naprosto vše a zcela ndšeně přiběhně a hrdě ukazuje, co přes noc okousal či sežral. Záchod – lehce praskl sádroš a musíme znovu vymalovat – asi jen na bílo, až manžel oštukuje sokl u dlažby – chybí ještě dodělat police a pitomý držák na ručník. Koupelna- včera ji manžel oštukoval sokl, musí se opravit nátěr a poprosit souseda, aby ji pěkně zasilikonoval, protože to tam už několik měsíců je nepřidělaný panel a zalištovaná vana, za kterou zatéká a je potřeba dát několik měsíců ke kohoutku u umyvadla těsnící kovový kroužek. Na chodbě máme jednoho malého Paxe z Ikei a koupíme ještě jednoho, jinak je zde bordel a bedny s nářadím a krámama, neoštukováno na soklech, chybí zapojené světlo a čidlo na světlo.
Venku už manžel vyvrtal díry na plot, což byla práce pro dva až tři drsňáky, ale dal jich pár sám. Sice jsem říkala, že to do jara zapadne (a zapadlo), ale když ho to bavilo a dle toho co jsem chvílema viděla z okna při vaření to bylo něco jako jízda na kolotoči a natřásací pás z TOPSHOPu Tummy belt.

Poslední dva dny jsme zapadali sněhem, vypadá to romanticky (už méně když smykuju 40km do práce se staženým zadkem). A podstatná věc, že nám už šlape čistička a tak to tam žije a bublá. Problém je, že manžel nestihl vykopat propojovací odtok do kanalizace tak jednou týdně musí přečerpávat ze záchytné nádrže vodu do kanálu a tak je jasné, že když je tu přes den poslední tři dny -12st., zamrzla mu hadice i čerpadýlko. Prostě se musel povrtat v hovínkách a zkusit si profesi septic managera, než to naskočilo jak mělo.

Dárky jsem nakoupila. Snad potěší naši povětší rodinu a mého muže, kterého je velmi těžké něčím překvapit. Dárky stáli, dohromady s balicícm materiálem, asi k 6000,- Kč a to mi nepřijde, že bych každému měla něco světového a to ještě nemáme maličkosti pro naše dva medvídky. Ikdyž manžel dostal z práce jako dárek ceduli „Náměstí Pavla Truksy“ (zajímavé, ale musím se přiznat, že se mi ježí chlupi na zádech kam to dát, když tu teď brkáme o krámy), čokoládový notebook a reklamní ručníček slisovaný pod tlakem, který namočíte a hle je z toho normální ručník (kouzla a čáry). To vše bylo ve velké krabici a z ní má Kryštof mega haciendu „La casa Crystofino“.

Omlouvám se za zpožděné dodání nových článečků pro vaše dychtivé oči.Semlelo se toho vícero, ale bydlíme.Sice v nezměrném chaosu a geometricky se vršícím nepořádku věcí, které se množí, evidentně dělením. Uklidím ložnici, zaraduju se, že se tam válí jen pár neroztříděných krámů a již na chodbě házím plaváčka přes hromadu krámů, které se tam transformovaly z ložnice. Vrhám se tedy na chodbu.Funím, zuřím, luxuji a vytírám. Překládám krámy z bedny do bedny a raduji se, že chodba je průchodná. Jdu si dát kafíčko. Sakra. Obývák nám někdo odcizil a vyměnil ho za sklad věcí z ložnice a chodby. Vzdávám to a jdu si vařit Vienna Melange.

Je třeba se zmínit zmínit,že manžel před nedávnem podnikl odvážný road trip pro nábytek.Počasí nebylo zrovna přívětivé a spíše dávalo najevo, že k listopadu jasně patří déšť a plískanice. Což o to, Ferda (rozuměj náš Ford Fiesta)má asi 12 kombinací stěračů, vzhřívaná okna, dokonce i vnitřní ofuk oken, což nebylo takovou samozřejmostí u zapůjčeného vozu. Model Škoda Felicia měl místo stěračů spíše pralesní klacíky, ofuk neofukoval, ale za to svítilo jen jedno světlo a o utajeném čudlíku na mlhovky, což mohl být také zapalovač ani nemluvě.Manžel smykoval na letňákách cestou do Prahy (jel to 2,5h místo půlhoďky) a to si ještě nepřipouštěl, že za tmy zpět to bude větší adrenalinová zábava.V Ikee sám hrdinně nakládal 2 ks šatní skříně, komodu, klippana a postel. Parkovat musel dole před krytým parkovištěm – Felda jela na plyn. Nakládál vše za naprostého veselí přihlížejících a absence slibované pomoci Ikea pracovníků, kdy sám tlačil dva vozíky až navrch naplněnými krabicemi. Přesně jako v té reklamě přímo z Ikei jak to tam rodinka veze ve VW broukovi. Nakonec se mu vše podařilo naložit, přikurtovat a smykoval s jední světlem za tmy domů. Občas to bral v té tmě na hranici příkopu, ale když se obličejme nalepil blíže ku přednímu sklu a sledoval bílou čáru (pokud nějaká byla) na silnici a patníky, dorazil s vyděšeným výrazem do Barči, kde mu pomohl soused vyložit nábytel a jemuž patřilo zapůjčené žihadlo.

Chvíli to v Barče vypadalo podrsněji jak to tam bylo zastavěno krabicemi,ale po 14-ti dnech už je vše smontované a můžeme se povalovat před telkou na klippanovi a pochrupovat si v pelíšku.

Po několika týdnech se opět hlásíme z našich luhů a hájů. Prodleva nebyla dlouhá proto, že by nebylo o čem psát. Spíše naopak. Já, paní stavitelová, mám pár dní po operaci a díky tomu mám konečně čas a mozek schopný něčeho zplodit. Přineseme vám zprávy o stěhování, zabydlování (mno, to evidetně bude na dlouho) a protože mám bezva zážitky z nemocnice o které se chci podělit se světem, čteniva na dlouhé večery bude skutečně dosti.Doufám, že i přes tuto prodlevu nám zachováte hojnou čtecí přízeň . Dokonce jsem se tu motajíce a belhajíce po domě (manžel včera vytíral a také mu najednou Barča přišla obří ) pořídila pár fotografií. Tak začínáme!