Stavíme Bungalow 13

Včera jsem udělala kus práce a doopravila bílou malbu kde bylo třeba a vrhla sa na namíchanou barvu z Hornbachu, která měla přijít do ložnice na strop. Vypadalo to lákavě k jídlu, ale na tom stropě to bylo nějaké moc výrazné. CHtěli jsme přece tu lehce pastelovou šmrncnutou bílou s nádechem do fialkova jak jsme dávali vzorek tapet. Mno snad to vybledne po uschnutí. Manžel tam večer byl a bylo to jogurtový a navíc to blbě spočítali a nedalo to ani na dva nátěry, až tam dáme ty tapety k tomu tak to bude asi silný kafe i na mě a může se stát, že strop půjde na bílo :-/. Ikdyž jsem odvaz, žít ve fialovém lese se mi nechce, i na vzorníčku byla jen lehce zbarvená bílá a hle vypadá to jinak. Dnes snad dorazí známý na dlažbu, jen zas včera přemlouval manžela, že to na koso dávat nechce, že to je složitý, takže to nakonec asi budeme dodělávat sami, což jsme čekali, že to tak skončí . Z nalezeného králíčka je divoch, lítá po domě jak formule 1, všema čtyřma skáče do vzduchu a hazí zatáčky , naši pání domácí jsou takoví gentlemani, co s etak občas převalí z boku na bok a jediná akce je běh pro jídlo, jsou to takoví mazliví gaučáci, co se přijdou přitulit do postele .

Tak dneska jsme dali druhý nátěr a snažili se o zarovnání naší svěží červené kuchyně a čekali, kdy dorazí známý na tu dlažbu. Když se nachýlila 18h a nikde nikdo, kromě nového přírůstku do naší zvířecí rodiny (ptáčci si udělali bez nájemní smlouvy hnízdo ve střeše, mrchy jedny), s pocitem trapnosti (původně se měla dlažba dělat v pondělí, kdy to přeložil na středu) manžel volal známému, jestli jako se něco nestalo nebo co….kterýžto trapně odpověděl, že jako nic a tak manžel zase s pocitem trapnosti, jestli se mu to s dlažbou nehodí, že si kdyžtak někoho najmeme, načež odvětil (známý), že jako je děsně vytíženej, takže manžel zase jako že dobrý, že jestli se mu to nehodí ať řekne, že si to zajistíme, že potřebujeme objednat vanu a bojler, takže se nám hodí vědět, kdy bude asi dlažba, tak ten známý že jako v pátek odpoledne. Zásadní chyba si na něco brát známého. Elektrikář jako dobrý, ale teď když dáváme rámečky na zásuvky, tak zjišťujeme že ty vnitřky jsou nakřivo, takže rozebrat a znovu, schodišťák (o kterém prohlásil, že nejde protože je křivá zeď) jsme měnili, protože v něm chybělo pérko – proto nešel cvakat, záhadně nám nejde přes chodbové čidlo elektřina do chodbového světla….ten tlustý kabel v koupelně s pěti dráty nepochopil také nikdo. Další známý nám dával sanitární tašky a dělal otvor na stožár na anténu. Ehm taška nesedí o 5cm, díra na stožár dělaná dlátem je o půlku menší a ještě na špatném místě, což se dřevo a ta izolace budou špatně opravovat a znamená to znovu vrtat a na tom nám visí celá komora, kde není ještě ani sádroš. Další známý si chtěl s námi na půlku půjčit bagřík, nějak se to časově protáhlo. O montáže bojleru a opravě vody, bychom mohli psát story a zkušenost s vodaři mě budí dodnes děsem, že vodař Freddy chodí po domě a musím si vyměnit propocené manželovo tričko ve kterém spávám (nosit jeho trička na spaní mě uklidňuje )…..

Někdy si říkáme jestli to někdy skončí a půjdou věci konečně hladce a bude nás bavit ta práce… Už teď vímě, že paní v Ikee nám zapomněla do návrhu kuchyně připočíst boční panel na konci linky a nohy k barpultu.. takže ani toto se neobejde bez problémů…. Snad seženeme alespoň přijatelnou dopravu na dovoz nábytku……

Dnes jsme měli příjemně pracovní den v Barunce, kdy jsme dopoledne něco zařizovali, pak byli na svíčkové, což nás zmohlo více než sádrokarton. Takže jsme si řekli, že si jako na chvíli sedneme do fatboye a vytuhli jsme . Posléze jsme se vrhli do práce jako ďasi a já vymalovala jeden hangár (obýváks kuchyní a naším rozložitým stropem) prvním nátěrem s penetrací a manžel udělal hyroizolaci koupelny. Venku bylo 36st. uvnitř kolem 25st. a tak nám to hezky schnulo.

Cestou domů nám něco frnklo před autem a u nás v obci běhal po silnici zakrslý králíček. Dvě holčičky ho chtěly chytit, ale dal se jen od nás. Obešli jsme zda někomu nepatří,ale nikdo ho nepostrádal. Doma máme už dva králičí medvídky a třetí by k nim asi nešel, tím spíše zakrslíček. Je to velmi statečný králíček, nebojacný. Poradil si s přežitím v přírodě a tak jsme otočili kočár a zavezli ho s plnou výbavou (velké díky našim myšákům, že se rozdělili) do Barunky, kde se v klídku natáhl, něco zobl a zhodnotil svůj nový bejvák jako ucházející. Z krabice z Ikei jsme mu udělali provizorní garsonku a do komory dali deku a jeho novou výbavu, kde si hověl. Vytiskli jsme inzeráty, zda ho někdo nepostrádá,ale pokud byl někdo tak nezodpovědný a taky ho nehledal ani bych nebyla šťástná kdyby se původní majitel ozval. A tak máme podnájemníka .

http://www.kralici.cz/alba.asp?a=13091

Srnek a zajíců ráj – bychom si mohli dát jednou na vrata. Na zahradě máme nabobčíno, že by se za to nemusela stydět ani paní Kudrnová a její kozy z Ranče u Zelené sedmy. Evidentně tam máme pozitivní zóny.
Bohužel se tam dnes proháněl ošklivý pes a honil jednoho z „našich zajíčků“, kteří se osmělili a už klidně se před námi producírují a chodí si k nám na dvoreček okukovat ČOVku.

Jak tak koukám na vybílenou chodbu tak už mi ani nepřijde, že to tam před dvěma dny vypadalo děsně. Obývák se už taky rýsuje,ale tam je tolik pošmrdlávek na té rozmanité ploše, že to ještě pár dní potrvá než to dostane kabátek dle představ.

V pondělí přijde náš soused a kamarád udělat dlažbu. Do té doby musíme udělat hydroizolaci v koupelně. Což nechám s chutí na manželovi a bud si s nechutí zítra prát v pračce Mini Romo (prosím netahat do toho ty spoluobčanské hlášky ) v domě mých rodičů, kteří dodnes razí heslo: „Sloužilo to čtyřicet let bez pořádné vody tak jaképak novoty s automatkou, vopdárnou….bojlerem a tak vůbec. “ Ne, moji rodiče nejsou příznivci hipies a přírodního způsobu života. Jen nemají rádi změnu. O několikrát vyhořelé elektrice v půlce domu, kdy můj tatínek (73let) s nadšením druhému elektrikáři (první prchnul s tím, že do toho nejde) vyprávěl jak si to dělal všechno sám (měli jsme léta přehozené fáze a odneslo to pár počítačů, elektrospotřebičů, nabíječek a dalších pro mého tatínka bezvýznamných věcí), není třeba zabíhat do detailů. O tom jak je príma nasekat dříví, nechat v koupelně nacvrndat vodu do kotle značky Brutar, zatopit a nahřát si tak vodu na koupání bylo 32 let mým denním chlebem. Na nádobí ohřát vodu ve varné konvici – to už byl vrchol civilizačního pokroku v našem 110let starém půvabném domě v jehož zahrádkách se pnou růže a po přístavku se plazí líně břečtaň.
Jo, bude mi to jednou chybět, až budu koukat prvních pár hodin do pračky jak se pere prádlo a jak otočím kohoutkem v koupelně a vana se zalije chlorovanou horkou vodou….