Kuchyň máme jednoduchou, spodní skříňky, barpultík, jednu horní na vestavnou digestoř a police. Je pěkná, lehce romantická a praktická. I přesto je to 31tisíc za nábytek, dřez a baterii. V plánovači Ikea však nefungovala spousta věcí takže bylo jasné, že to přijde ještě jednou a znovu v Ikee. Vůbec jsem se netěšila (větší radost jsem měla z botiček od Louise Vuittona od sestry, které nenosím, abych si je nezničila, jak jinak). Bylo mi jasné, že to tak hladce nepůjde a navíc akce trvala do 17.6., kdy jste nad 30tis. za kuchyň dostali šek na 3000,- k dalším nákupům a dopravu do 30km zdarma.

Ano, tušíte správně, stejěn jako my, na poslední chvíli, se vydalo pro kuchyň další pár set lidí. Ujala se nás moc milá paní a ještě nám ledacos doporučila. Zaradovali jsme se, že jsme to dali všichni do kupy. Byla to předčasná radost. Pak nám vyjeli několik papírů a odeslala na několik dalších oddělení. Nějaké zboží nebylo skladem a hodili to do rezervace, některé které nebylo skladem nám do rezervace nedali, něco jsme si měli odvézt hned, jiné nám dnes, v neděli od 17 do 22h přiveze Ikea doprava a co je rezervováno jsme neplatili a co nebylo a není rezervováno si máme koupit až to bude. Něco platíme hned něco potom. Guláš,co?

Přesunuli jsme se odevzdaně na oddělení samoobslužného skladu, kde chyběli nějaké police, zaplatili to co bylo a vezli jsme si domů. Pak jsme platili, to co přivezou dneska domů (dopravné nad 50km stálo 440,-Kč a vyřizovalo se u 456.pultíků kam jsme byli odesláni). NA oddělení šeků nám řekli, že bonusový kupón dostaneme až předložíme, že máme vše z té kuchyně a vše zapalceno. Prostě parádička.

Nechápu, proč jsme nemohli zaplatit celou kuchyň s tím, že něco dodají až to naskladní a pokud by vysloveně něco nebylo tak by se to dobropisovalo.

2,5h úděsného vyřizování, kdy nám každý řekl něco jiného, běhání od pultíku k pultíku a čekání. A nejhorší na tom všem bylo, že si přede mnou na takových houpacích konících na péro tajtrdlíkovali děti a mě se z toho jejich houpání, kdy to tam mordili až že málem políbili podlahu, dělalo šoufl. Fakt jsme z toho byli naprosto vyřízení a netušíme jak to dopadne.

Vlezu tam, s úsměvem pozdravím a nic. Znovu pozdravím a pak mi místní, s neskrývavou čumendou na mě, zamumlali něco na jako „brejden“. Celou dobu mě spalovali upřenými pohledy a šuškandou: „To bude ňáká Pražanda.“
„Co si jako dáte?,“ mlaskla na mě místní lepá žena za pultem s vyzívavým knírkem.
„10 rohlíků,“ špitla jsem, co nejvíce pardubickým dialektem, aby bylo jasné, že nejsu z Prahy.
„A máte je objednané? Nemáte, tak to vám jich můžu dát jen 6, aby něco zbylo na místní. To by si sem jako takhle mohl přijít každej a na místní by nic nezbylo!“ spražila mě paní za pultem a přizvala si na mě kolegyni s ušmudlaným pláštěm z dob skutečných žen a za pultem.
„Eště něco jako?“ změřila si mě přísným pohledem, až se zaškubal knírek na rtu.
„20deka tady kladenky a jedny Miňonky a tuhle si vezmu ještě vodu,“ odvážně pravím do nastálého ticha, kdy mě sledoval celý krám a nikdo ani nehlesl. Zaplatila jsem a řádně ošahanou kladenskou, kdy si prodavačka utřela rukou nudli na knírku, jsem ji hodila do pytlíků k rohlíkům a jala se prodírat ven, když jsem ještě zaslechla od babičky, co vypadala jak přísná a spořádaná katolička: „Jarčo, hoď mi sem to pivko a rovnou mi ho votevři.“ Venku mě ještě porazila nějaká staší lady na kole, co připomínala Kelišovou a už jsem věděla, že moje návštěva bude probírána alespoň týden tak jako příjezd Baraca Obamy.

Kladenka, i přes její nehygienický původ, byla velmi dobrá a k akci nás přiměla až v Liberci na benzině, kdy jsme úprkem mazali na wc.

V Německu jsme nakoupili spoustu jídla, pití a dobrot (i na blížící se manželovi kulatinky), koupili meteo stanici se vším možným, barvu na stěnu a nějaké takové šikulovinky. Papání pro králíčky a jeli směr Praha do obchodního domu Ikea.

Už máme omalovaný záchůdek na bílo. Dneska tam ještě krapet nátěru přidáme a bude to jako nové .