Stavíme Bungalow 13

V době, kdy máme vše instatní, granulované a na vše paklíky, jsme se rozhodli vydat na mikro dovolenou. Takovou komprimovanou. Samozřejmě neplánovaně – jak jinak. Plán byl, ve čtvrtek vyrazíme do Maďarska, odpoledne se ubytujeme a další den bude válečka v lázních a pak znovu a znovu…. Zní to nudně že? Ale musím říci, že nuda na této dovolené nebyla. Čtvrteční ráno jsem teprve balila, zaopatřovala naše králičí děti a psala sestře instrukce, co jak kde v domě nalezne. Byla jsem unavená a moc se mi nikam nechtělo, protože jsem den předtím šůrovala byt, aby nebylo nikde čurbesu neb bych se před sestrou styděla. Odjížděla jsem ráno polomrtvá a otrávená z toho, že cesta bude dlouhá a nudná…. Manžel chtěl jet po dálnici a pak to vzít horem na Brno a já chtěla přes Holice. A tam byla objížďka tak blbě, že jsme se vraceli na trasu vybranou mým mužem a zase zpět na Holice. Čůrací pauza byla zapotzřebí již takto brzo neb jsem se ráno svižně nalila půllitrem čaje nalačno. Fakt, že když člověk dřepí na bobku, a vidí před obličejem krásné slunečnice, kazil pouze hmyzí národ, který rychle zkrátil čůrací pauzu na miminum. Hodinu a půl na cestě a ujeto 45km….Plížili jsme se ku Brnu, před Brnem protáhli pomačkané pozadí a natankovali za pěknou cenu kvalitního benzínu od LUKOILu a jeli do Ikei, dát si oběd. O tom jak jsou všude objížďky a opavdu je to nekonečné se někam dostat to by vydalo na samostatný článek, ale o tom dovolená není.

Z Brna jsme jeli po D až do Břeclavi, samozřejmě nějaká ta uzavírka tam byla. Musím říci, že jižní MOrava má jistě pro někoho své půvaby, ale mě to přišlo jen jako polnatá placka a některé vísky…jakoby se tam život zastavil. Otázka zda je to dobře či nikoliv. Břeclav byla pěkná, upravená a benzín drahý, zastavili jsme si konečně napustit a zkrontrolovat pneumatiky u místního Tesca. V místní novinové drbně psali, že se vyplatí pro benzín do Rakouska a Slovenska. Měli pravdu, cestou domů jsme brali benzín v Rakousku o 2,80 Kč na litru vyšel levněji. Přejeli jsme hranice a jeli po silnici č.49. Poprvé a bez mučení přiznávám, že paráda. Dosud jsme jezdili přes kýčovitý a proztopášný Mikulov a trápili se přes Vídeň nebo přes slovenské kotáry, kde hrozilo utržení kola. Cesta vedla půvabnou krajinou při slovenské hranici, vesničky byly jako ty naše jen upravenější. Stovkou se to smažilo po prázdné silnici úplně parádně. Přejeli jsme Dunaj, ze kterého mám respekt. Je úžasný, mohutný a mile mne překvapilo jak mají vymyšlený několika stupňový protipovodňový systém i na řece March. Byla vidět Bratislava,ale spíš ta část s paneláky a průmyslem.

Poprvé jsme špatně odbočili, okouzleni Dunajskou monumentálností, ale hned jsme se našli a pokračovali do Parndorfu, kde je outletová vesnička. Nevím jestli bohužel či bohudík,ale ten den byl nějaký noční prodej a slevy 80%. Blížíme se k místu a doprava maximálně zhoustla. Stojím v koloně v odbočovacím pruhu a vlevo vidím nějaké domečky a předtím parkoviště. Naivně říkám, že to je zajimavé jak mají místní domky přímo u outletového střediska…Když jsme díky vynikající dopravní obsluze přejížděli několika hektarová parkoviště a parkujeme u rodiny s karavanem, stále si říkám, kam se ti lidé narvou. Vstupujeme do městečka. Říkám si pěkně, malé a půvabné. Kupujeme manželovi tričko u Toma Krejčíře(2,95Eur) (Tailora) a šátek pro mou sestru za hlídání našich králičích chlapečků (hned se mi stýská po Harrym) a slevy jsou opravdu 80%. Rozhlížíme se a obcházíme náměstíčko. Dostáváme zdarma Coca-colu a manžela zajímají spíše sportovní obchůdky a mě okukování značek jako Burberry, Dior, Guci…nevěřila jsem vlastním očím, když jsem si mohla šáhnout na boty od Prady. Nádhera, vážně a cena 139EUR, bohužel jen od velikosti č.6., takže jsem nai nemohla předstírat, že bych si je zkusila, ale šáhla jsem si na ně, stejně jako na Manola Blahnika. Stačilo mi to ke štěstí, protože i kdybych za ty boty vyhodila třetinu svého platu tak kam v nich vyrazit na těch jehlách? Jsem praktická. A pak když jsem si myslela, že už máme náměstíčko okouknuté jsme se podívali za roh. Málem jsem omdlela, ta vesnička byla vlastně outletové centrum tak kilometr dlouhé a obchody po obou stranách. Nakoupila jsem ještě pár kosmetických cetek pro svou sestru v Body Shopu a pak jsme se jako evropská světlopleťá menšina prodírali davem mezi Vietnamci, Japonci, Araby, Turky a tmavopleťou většinou. Trochu mě to děsilo, byť jsem multikulturní. Manžel šel vystát frontu do Burger Kingu a já stála opřená o sloup venku. Vytlačila mě vietnamská rodina a oranžovými kufry. Naštěstí se uvolnilo místo na lavičce a já tam s povděkem zapadla. Přemýšlela jsem zda je to znovu ta vietnamská rodina, protože táhli zase všichni ty oranžové kufry… a pak šli stovky oranžových kufrů kolem…nechápala jsem a jen v rukou vietnamské komunity. Sedím na lavičce a zaobírám se hlubokými myšlenkami při čekání na muže. Na druhém konci seděla muslimka zahalená šátkem, usmály jsme se na sebe a dál tiše mlčeli v tom včelím úlu. Mezi nás si na chvilku sedla japonka, tak jsme seděli tři ženy různých národností a tiše jsme spolu mlčely. Pak odešla japonka a vedle mne si sedla černoška, usmály se na sebe a tak se to tam na té lavičce střídalo, jen já zůstavala. Byla jsem jediná bleďopletá pižule mezi ženami všech národností a všechny jsme tam jen tak seděly, hleděly před sebe a krásně mlčely. nakonec jsme i já opustila lavičku a šla za svým mužem žužlajíce ohavný burger, co už něco pamatoval. Minuli jsme prodejnu GEOX, kde stálo asi sto lidí ve frontě s nadějí, že koupí boty za dvacku (eur). V prodejně Lindt byla taktéž obřííííííí fronta a tam měli bonboniérky od jednoho eura, brali si toho plné ruce. Taktéž u luxusního švýcarského prádélka byla neskutečná fronta a tak jsme spíš jen tak procházeli než jsme objevili líheň zmiňovaných oranžových kufrů. Byl to vesměs holý obchod, všude jen hromada šedých a oranžových kufrů Samsonite. Cena 32-54 EUR z původních 300-500EUR. A tam stál ve frontě hlouček vietnamců a jen ji je prodávali z palety. Líheň kufrů jsme opustili se smíchem. Zbytek obchodů jsme jen tak prokoukli od dveří, bylo to dost únavné. Když jsme se vraceli viděli jsme ještě nákupní Galerii, mrkli jsme tam a v obchodě s překrásnými šaty jsem si koupila z 60Eur tuniku za 5EUR s páskem v St.Oliverovi tričko za 4 Eura a pádili jsme pryč. Z parkoviště nám pěkně pomohli anglicky mluvící servismani. Uff byli jsme rádi, že jsme vypadli a jeli na Maďarsko s jen malou zsatávkou ve Sparu, kde jsme zkosntatovali, že je Rakousko tak o 20% dražší než Německo.

Vyrostla jsem v malé vísce, ve starém domě, ve kterém v létě byl chládek a v zimě vám omrzaly nohy. U domu je však krásná velká zahrada. Je tam půvabný klid a můj tatínek tam rád sedává a občas i usne pod třešní, protože tak daleko hlas mé matky nedorazí a to jen díky tomu, že ještě nedosáhl rychlosti světla a také i proto, že tatínek stál v době výbuchu chemičky Semtín na kotli a když ho to smetlo,navždy se mu zhoršil sluch. Čehož hojně využíval při nepříjemné konverzaci, ale když se nesoustředil, bylo poznat, že neslyší tak špatně. A za tou zahradou je plot a za tím plotem byla vždycky, co já pamatuji „bejkárna“ a malý prasečák. Býci zde chovaní byli obvykle spořádaní a zápachem nás příliš neobtěžovali. Občas se decentně proběhli za chatrným pletivem našich zahrad, aby byli po několika hodinách dopadeni jezedákem v holinách s pivním břichem, který měl do Zátopka daleko tak jako od nás do Paříže. Krmení dobytčete bylo slyšeti jako táhlé bučení, kdy se holátka těšila na blížící se traktor s nevábně vonící siláží a stádo se na tuto krmi těšilo jako já na řízek s bramborovým salátem o Vánocích. Jedna z mých sester se kdysi družila s pionýrem z NDR a jejich rodina k nám jezdila ve svítivě zeleném tráboši každé léto. S odstupem času přemýšlím jak se do tohoto odstrkovátka ta čtyřčlenná dvoumetrová rodina vešla i s kufry, ale tenkrát jsem byla ráda za kulaté žvýkačky, panenky škaredky, sadu malého doktora a walkman s kazetami Jasona Donovana a Kylie Minogue. Aspoň jsem se měla s čím vytahovat. Naši bratři z NDR však u nás velmi špatně spali, hledali jsme tedy příčinu v našich péřových polštářích po babičce, co se vytahovali jednou za rok a vyklepali se z nich brouci, hodili se na slunko a čistě povlékli do vůně mýdla s jelenem. Avšak toto nebylo příčinou rušení spánku. Byl to hluk. My sourozenci jsme si šáhli do svědomí, zda někdo z nás nedělá v noci nepatřičné zvuky vycházející jakkoliv z našich útrob, avšak naši hosté nám to hned vysvětlili. V noci strašně řvou ti sloni od zahrady….. A když jsme se, po letech otupění, zaposlouchali, tak jsme museli uznat, že ti bejci řvali jako sloni…

Uběhlo pár let, JZD skončilo a k býkům přibyly kravičky a prasátka. Zajimavé je, že nikdá tato zvířena nesmrděla a pokud k nám někdy puch močoviny zavál, bylo to z pole směrem po větru či ukápnutá kejda z valníku, když se traktorista patnáctikilometrovým kalupem vyhýbal rannímu autobusu, který vozil slušné pracující do fabriky.

A nyní se dostávám k jádru pudla nebo játrovce na šlupku. Přestěhovali jsme do nové vísky, kde lidé zatím nejsou tak půvabní a milí a rozhodně si nebudeme vyměnovat posvícenské koláče.Samozřejmě jakmile jsme náš dům osídlili začalo tu něco divně smrdět. Když jsme zkontrolovali čističku, vymetla jsem manželovi ponožky po běhání z pod postele a vyhodili jednu shnilou bramboru z Tesca, byli jsme zklamáni tím, že ten zápach přetrvává.Nu což, jsme na venkově. Vracím se z práce, když kilometr od domu mě praští přes otevřené okýnko příšerný puch tak, že kontroluji zpětné zrcátko, zda za mnou nevybouchla cisterna s močůvkou. Nikoliv. Zemědělci pohnojili několikanásobně pole, vše zhynulo a bylo spáleno pod takovým množstvím močůvek. Intezivní puch by odradil i Shreka s rodinou. Po 14-ti dnech puch nutící vás ke zvracení začal ubírat na intenzitě a mohli jste sundat roušku, vybrat záclony a vyvětrat. Přišla zima, sněhu, že by ho ani Katka Neumanová nestačilo odvážet do Jizerek. Mrazivý vzduch voněl čistotou nebo čmoudem pálených odpadků místních kotlařských gurmánů. A začalo jaro a s ním přišel do vsi znovu ten prasečí puch.
A zabydlel se zde už na několik měsíců. Běhali jsme po lese a hledali pachovou stopu až jsme našli přímo za rybníkovým údolím velkokapacitní prasečák a tím údolím se ten smrad malebně táhne až k nám a je intenzivnější v době tepla, dusna, vlhka a zimy (všimli jste si, že pořád!). Sir Terry Pratchett, který vymyslel Otce prasátek se zřejmě nechal inspirovat zdejším vepřím koloritem a my jsme na počest tohoto venkovského puchu pojmenovali toto lužní údolí údolím Prasečím!

Ano, ano…už se něco děje! Rozvláčné téma kabelu, který se nám sám zakopal a náhle objevil po dvou letech na našem pozemku, nabírá obrátek a jako v kruhu se vrací k počátku a již zmiňovanému starostovi. Shrnu to pro ty, kteří přišli nyní a váhavě čtou tento příspěvek. V dubnu létapáně 2010 nám s manželem přišly dopisy do vlastních rukou, kde se psalo, že na našem pozemku máme věcné břemeno a to pilířek a kabel Čezu s plánkem jak nám pěkně vede kabel po našem pozemku v místech kde měl stát plot a hezky se vine několik centrimetrů podél čističky,pro jejíž otvor před usazením jsme použili jak jinak než bagr (ano, jsme liní a vykopat past na mamuta ručně se nám nechtělo). Pan bagrista se podruhé narodil, kdyby do toho rýpnul viděli byste polární záři nejen ve střední Evropě. Takže, abych nezdržovala….volali jsme co to jako, že o žádném kabelu nic nevíme, že u nás ani být nemá a už vůbec o věcném břemenu… Šli jsme za starostou ten na nás byl velmi hrubý a že jsme notoričtí stěžovavelé (dvě piva nedělají z člověka notorika natož dvě stížnosti) a že to je náš problém, co nám kdo dal na pozemek…. takže dle dokumentů jsme správně měli mít ve smlouvě zakotveno věcné břemeno na pilířek,ale nebylo tam (smlouva s obcí), kabel dle dokumentace u nás být neměl. Takže volat na ČEZ, kde nám řekl, že si příjdou vypípat a označit. V červnu přijeli, vypípali to na našem pozemku a mnohem horší zpráva byla, že je ten kabel velmi mělce (20-80 cm místo 1.5 metru a dvacet cm je právě pod vjezdem). Po měsíci se ozval pán z ČEZu co jako bude, takže manžel řekl, že 500,- to nespraví, on řekl OK, ozve se vám někdo.
Upřesnění škody: znehodnocení pozemku (věcné břemeno zapsané jako elektrické vedení), pozemek nemůžeme používat dle našeho přání, musí se dodržovat bezpečnostní pásmo, musíme couvnout s plotem, nemůžeme udělat dobře zámkovku a už vůbec tam šaškovat s bagrem ( kopejte to ručně :-/)
Ozval se týpek, že je to jako normální, že nám tam vede kabel a že někdo přijede na prošetření. Dva týdny v háji a tento týden přijel projektant a někdo z ČEZu. Takže věc se má takto: ano, kabel vede u nás. Proč? Pozemek jsme koupili v roce 2007, nezatížený břemenem. Dostali jsme dobrozdání od obce, že na podzim 2007 budou sítě a pozemek bude sloužit k výstavbě. Sítě byly až v roce 2008 (to už byl 1 rok náš pozemek). Protože se zpozdila firma na elektřinu a už byla silnice, udělali se pilířky do eLka a starosta řekl, ať ten kabel šoupnou k nám (neoprávněné nakládání s cizí věcí, poškozování cizí věci), nikdo nás neinformoval samozřejmě. Předělali si dokumentaci, kde ten kabel byl již zakreslen u nás a zkolaudovali si to (s panem starostou, který neinformoval nikho, že pozemky změnily majitele). Jenže tím, že hodili kabel k nám, jsme měli být účastníci řízení a měli být u kolaudace a měli mít náš souhlas o tom,že k nám něco dali…Někdo jim to odkolaudoval….. Chystáme se stavět (2009) a dělat čističku, máme vyjádření od Čezu, že na našem pozemku nic nevede, pustíme do stavby a obdivujeme bagristu jak brilantně rejdí po pozemku…. teď by se hodila hudba z Čelistí, aby dotvořila tehdy hrozící neštěstí….. Chyba se stala a teď se přou kdo kolik zaplatí…za viníka projektant označuje starostu a má zřejmě pravdu, ale ten se již vyjádřil, že ho to nezajímá… Navíc nás všude očerňuje a ti, co k nám přijeli případ řešit už od něj byli zmasírovaní, jaký jsme hajzlíci… (on o nás strašně všechno ví a přitom jsme ho letos viděli všeho všudy 3x).

Tak jsme hledali kam vyrazit na letní výlet, když nás dovolená míjí a vidím ji někde severovýchodně v mlze… Zaujala nás Obora Žleby, která je od nás nějakých 40km. Bylo příjemně kolem 17st., zataženo,ale bez deště…pro upíry ideální nečas. Cesta byla půvabnou krajinou, déšť jakoby zahojil sluncem spálené luhy a háje a temně zelené hvozdy působily velmi přesvědčivě, že na nás každou chvíli jukne loupežník nebo pasák.
Parkoviště stálo 50Kč a v době, kdy jsme přijížděli se to tam posléze v mžiku zaplnilo. Krmení bílých jelenů mělo být ve 12h a my tam radostně zahajovali výpravu už v 10:39 a balili věci u auta, abychom si stačili projít oboru a pokochat se přírodou. Nějak jsme si mylně mysleli, že pochodíme lesíkem a pokocháme se přírodou a pohledem na divokou ladnou zvěř. Nicméně vstupné za osobu 40,-Kč/os. nás navnadilo hned poté, co nás přivítal místní labrador s chanelem mokrého psa a jeho zablácené tlapky na mém černém oděvu se jako módní vzor vyjímaly po zbytek výletu. Děkuji za vynález vlhčených kapesníčků, smyly sice tlapky a ruce již tak smrdutě nečpěly, nicméně na černém oděvu to zanechalo flek jiný a mnohem větší, takže jsem litovala, že jsme si tam ty tlapky raději nenechala.

Výstava dravých ptáků, kteří seděli na bidýlkách a měli na nohách řetízky byla pěkná, ale i tak jsem je litovala. Minuli jsme dančí výběh a hrnuli se k divokým prasátkům. Byla jsem zklamána. Na ohradě visela cedule, že jsou nebezpeční a i prasátko na mě nepřátelsky chrochtalo a tak jsem se raději stáhla a ruku dala do kapsy. Hned vedle prasátek byl malý srneček. Tvůrce Bambi by měl radost. Pohladit si srnku se nikomu jen tak nepoštěstí. Jsou hebcí a přesto mají srst pevnou a nepřízeň počasí jak se zdálo snad ani nevnímal. A tady jsme došli an konečnou, překvapeni, že to je vše. Vrátili jsme se, abychom si ještě prohlédli supy a kozy. Kozičky byly roztomilé leč velmi vyčůrané, pokud nedostaly nic k jídlu podrbaly si své kozí zadečky o strom a odkráčely za řeku téměř mimo dohled. Takže za půl hodiny bylo odbyto. Ale měli jsme štěstí. Jééééleni na louce zelený, totiž přišli dříve. Fešný táta jelen, s mladým jednoparohatým jelenem, laněmi (já vám nevím, holky vypadaly jako lamy) a koulouškama. Jeden koloušek byl hnědý, tak se tam krásně vyjímal.

Po opuštění obory jsme se šli projít k Doubravce, přes mostek do zámeckého parku a na zámecké nádvoří. Do zámku jsme nešli, vstupné bylo 120,-Kč a raději couráme krajinou než se nudíme na prohlídce a to máme historii rádi, jen to nemáme rádi organizované… Chtěli jsme se někde najíst, ale nebylo kde a tak jsme tak dlouho hledali restauraci, až jsme dojeli domů, kde manžel udělal špecle se zeleninou a bylo dobře. Večer dorazili sousedi na návštěvu, takže jsme poplkali a bylo fajn.

Každou chvíli  se mě někdo ptá jak pokračujeme a já se rdím jako Sněhurka před tím, než zezelenala, když okusila modré jablíčko. My totiž nějak nepokračujeme nebo jen na bázi nanotechnologie, což znamená mikrokrůžky vpřed. Moje neustálá snaha udržet domov čistý a útulný zcela nechává testosteronovou polovičku obyvatelstv chladnou a tak obvykle na právě vytřené podlaze nalézám odložené míchátko na fasádní lepidlo, na čistém přehozu na pohovce se skví jakýsi druh čínského výtvarného umění (po bližším ohledání je to dlaň od hlíny) a vycíděná koupelna po mém odchodu ráno do  práce se po mém návratu obrátí v chlupaté doupě (trocha vousů, králičích chlupů a dalších neidentifikovatelné věci, jako třeba kousky polystyrenu). Nicméně musím zvolat třikrát alelujah za sprchový kout…..sice nelícuje se zdí a dá setsakramenstkou práci udržet ho trošku od vodního kamene,ale je funkční.

Z novinek je třeba také zmínit, že máme konečně funkční  kohoutek na zastavování vody do domu, takže mohu dům opouštět bez úzkostných stavů, že k nám Rusové přesunuli Bajkal. Zateplení domu, respektive jeho dokončení je v termínu zcela nejistém díky nevlídnému počasí (moc prší, moc svítí slunko…).

Ohledně našeho vozu, jsme dostali krásný dopis z centrály Ford, kde nám nabídli modré z nebe. Škoda (nemyslím tím motoristickou značku), že ho nevyužijeme. Z ČEZu se nám ozvali, ale vypadá to na pěstní souboj se starostou a firmou, co nám špatně zakopala hlavní přívodní kabel na elektřinu (furt se něco děje), řešit se to nikomu nechce. Co na tom, že nám na pozemku omylem vede kabel a ještě je jen 20cm hluboko, tudíž nemůžeme sejmout hlínu na dlažbu….

Nejvíce nás nyní sužují vedra….29st. odpoledne je peklo, pomohlo zastínění bílým plátnem před fr. oknem z venku, nicméně je to tu jako na poušti. Pár kilometrů odsud jsme objevili půvabný písák, kam moc lidí nechodí a  díky tomu je tam příjemně. Alespoň se nám začalo doma dařit tropickým rostlinám a místo králíčků by to asi chtělo aligátorka nebo nějaké podobné mazlivé zvířátko. Pokud mám volnou chvíli čtu. Naprosto oddaně miluji čtení a pořádné bichle . Manžel po večerech odbíhá tu a tam přilepit pár kostek polystyrenu a zkouší u toho všechna vyjmenovaná slova. Jeden den jsme strávili v Prachovských skalách,ale ta komerčka a ty stánky nás znechutily. Výlet v Drážďanech se také příliš nevyvedl. Zkusili jsme procházku a poznali jak výborné je potkat pejska bojového plemena, ktrý je pěkně nakrklý..Mám docela vejšky jak jsem zjistila, když se na nás rozběhl vrčící rotvailer bez pána, co utekl přes plot (ten pes samozřejmě, pán běžel později)….. Zachránil nás bubýsek (bernský salašnický pes) s kamarádem (statečná pouličný směs) jinak už jsem viděla jak mě ta bestie vláčí a mám vykouslé lýtko (od té doby mám svá lýtka ve větší oblibě).Večery trávíme občas s přáteli u grilu. Občas tam všichni mlčí a koukají do blba a vyjadřují tím zvláštní spokojenost a klid…. Dnes jsem trošku s autem zabloudila. Jela jsem jako čuník devadesátkou, když jsem dojela pomalu se šinoucí traktor v zatáčkách. Zuřím  a jedu na dvojku potupně třicítkou a najednou vidím srnku. Byla krásná a jen si tak vylezla z trávy, postála na silnici, očuchala si ji a ležérně jako Karolína Kurková na molu si přešla na lesní pěšinu. A tak mě napadlo jak je všechno zlé pro něco dobré…, že kdybych jela dál jako čuník, tak bychom se viděly s tou krasavicí zblízka a já bych si to nikdy neodpustila!

Tak nastal ten kýžený okamžik a manžel s kamarádem přivezli sprchový kout Artec Eco Low. Vypadla moc pěkně a dokonce i akrylátová vanička nám přišla obstojná. Než to chlapi složili a my doma vybalili. Zdálo by se jednoduché si tu stavebnici složit. Ale návod byl zřejmě pro fajnšmekry nebo obsahoval tyto fráze: Připevněte příslušenství. Nic komplikovaného samozřejmě. Hned víte, co kam patří a co se bude kam připevňovat, že tam patří ty a ty šroubky a že ta lišta patří nelevo a ne napravo…. to je prostě otázka vlastnictví křišťálové koule.  A to je ten  háček! Nemáme křišťálovou kouli!

Den poté: manžel se pustil do montáže, vyreklamovali jsme prasklou vaničku, špatný knoflík na vodu…smontoval dvě desky a za stálého titulování a vyjmenovávání zvířátek žijících na farmě, se s tím lopotil. A pak přišlo spásné zaťukání a přišli manželovi kamarádi a už to jede, už se kutí…. a vypadá to nadějně!

Hlásíme se po delší době, oba řádně zasekaní prací. Samozřejmě v okamžiku, kdy se začlo zateplovat přišly vytrvalé deště a pokračovat se nedalo. Následně občas se podařilo tu a tam manželovi přilepit nějakou desku mezi monzunovými dešti, které nám ze zahrady (z pokesakané) za pár dní  udělali džungli hodnou tropického pavilonu v Zoo. Denně se tak probírám metrovými stvoly, abych ukořistila poslední pampeliškové listy králíkům. Občas cestou zahlédnu i zbytky růží a jiných okrasných květin schované v trávě.

Dorazila vedra a venkvoní prostředí se nám rázem proměnilo z tropického ráje na Saharu. První den jsme slunko vítali a již druhý proklínali. Lepidlo na zateplení v tomto počasí dalo výpověď a odmítalo provádět chemické reakce a tak pár desek  udělalo pump a byly dole….aha, funguje to do 25st. Počkáme! Počkali jsme až se vyprší, počkáme až se slunko umoudří…. Doma jsme měli zřejmě nějaké teplomety neboť v obýváku v těch vedrech ukazovala teplota 28st., venku bylo hůř 44,5st. na slunku. Koupili jsme větrák a najednou jsme měli doma horkovzdušný fén, ale vzduch se pohnul…. Přivítali jsme ochlazení jako  fanoušci naše hokejisty…. Už toho moc nechybí, ale je potřeba si půjčit žebřík, brousítko, míchátko a pak to dodělatdo fáze, že to přijde přetáhnout perlinkou a lepidlem a znovu….

Chtěla jsem poděkovat vám všem našim milým čtenářům,kteří sem poctivě brouzdáte a prožíváte s námi to dobré i to zlé! Děkujeme za milé a zajímavé komentáře i osobní maily! Zdravím tímto i naše pečlivé zahraniční čtenáře a to zejména ze Slovenska,Velké Británie,USA, Německa, Švýcarska, Irska,Rakouska, Norska,Švédska, Dánska a Holandska, prostě našim krajanům zatoulaným v koutech světa! Samozřejmě díky patří i čínským robotům, kteří nás zkoumají, aby nám poslali pár spemajzlíků na viagru a pečené kočky (hots cats)…..
Všech našich čtenářů a přispěvovatelů si velmi vážíme a po večerech rádi o vašich názorech a příspěvcích diskutujeme. Tak nám zachovejte přízeň a těšíme se na vaše další příspěvky vpodobě komentářů!

Milí čtenáři, často, když člověk přijde do nečekané konfrontace až doma ví, co měl všechno říci a já si zde, s vaším váženým dovolením napíšu, co bych na páteční setkání všechno mohla odpovědět….

Milí pane TouchWoode,
dovoluji si zdvořile odpovědět na několik vašich připomínek k našemu soužití ve vaší obci. První věc chci namítnout, že ta obec není přímo vaše a vašim majetkem. Pokud reprezentujete hlas lidu obce a jste jejich tiskovým mluvčím, tak jako jste jím jmenoval mne za našich pár přátel z té „naší“ ulice, jak jste nás pečlivě vyselektoval, musím s politováním konstatovat, že mne vaše jednání nepřekvapuje, protože 95% vašich oveček neumí ani pozdravit a nerespektují soukromí majetek. Prohánějí se nám po našich pozemcích a soubor klackomávaček (když fiktivně tak fiktivně), nás obtěžuje hlukem na ulici, nehledě, že se potulují na staveništi, kde zodpovědné dospělé osoby tohoto podivného sdružení ohrožují zdraví jim svěřených dětí, mimochodem také neumějí pozdravit. Dále vás chci ubezpečit hovořit o financích vaší obce jako o vašich není vhodné. Jedná se o prostředky obce, které získala ze státního rozpočtu a do toho tečou peníze daňových poplatníků. I my jsem produktivní daňový poplatníci. Na téma výhružek, že nás necháte zaplatit pilířky, které jsou v majetku obce….. platba by musela proběhnout na základě dohody obou smluvních stran a následně byste toto musel uplatňovat jako vratku u společnosti Čez, to se týká především vaší touhy, abychom zaplatili zajištěné kilowaty, pokud si ještě budeme na něco stěžovat. Ke stěžování…. prohlásil jste, že si s manželem stále na něco stěžujeme… pokud mi můžete předložit seznam stížností, budu ráda, Byli jsme tam podruhé. K vašim výkřikům na téma, že mě nebudete zdravit za toto chování, kdy vás obviňuji z obelhání… nezdravme se a ušetříme si vzájemné nechutné chvilky a procento nezdravičů ve vaší obci se zvýší o jedno procento. Navíc jste nás uvedl v omyl a je možné, že pokud bychom jen tušili o budoucím věcném břemenu, věděli, že bude splašková tlaková kanalizace….tak bychom velmi ušetřili nebo si ty vaše atraktivní pozemky, které jste nemohli prodat, nikdy nekoupili. Přednesla jsem myšlenky několika našich sousedů a mohu prohlásit, že i přátel a vy jste mě stále napadal, že jsem jejich tisková mluvčí a mám mluvit za sebe… dobře a proč jste tedy na základě jednoho z majitelů pozemků, zavrhl slibované kontejnery, kterých je ve vaši obci nedostatek i pro současné občany, když jsme se nemohli vyjádřit všichni? Na téma, že místní nechtěli, abyste pozemky prodal cizím…měli možnost si je přece koupit sami, ale takový zájem nebyl, až jste je nabídl přes realitku, kde pracovala vaše příbuzná… A dále, není střet zájmů, když starosta obce pracuje pro firmu, která tuto novou kanalizaci zbuduje, jak jste z mínil za 12-18mil Kč. z peněz EU? Následně jste se pochválil jak jste oblíbený a mají vás tu rádi, zřejmě to nebude tak ve velkém, ohlasy na vás a ne zrovna pozitivní jsme slyšeli již v době, kdy jsme se jen tak zajímali o možnou koupi pozemků. Dále na téma jak jste nám vyšel vstříc….. v čem konkrétně? Nějak si zrovna nevzpomínám…když se vám nechtělo něco řešit, bylo náročné vás sehnat nebo jste byl nepříjemný. Zmínil jste, že jste dovolil nám postavit si takový domeček jaký máme…před koupí pozemku jsme se ptali na nějaký normativ, pokud by byl, nekoupili bychom pozemek samozřejmě, že je náš malý domek vašim tématem k zábavě v hostinci je věc druhá. K odpadům, odpady si hradíme a pokud tvrdíte, že za nás platíte odvoz plastů…firma Ecocom, která si sváží plasty za tento recyklovatelný odpad obvykle platí. Údržbu silnice před naším domem řeší tzv chodníkový zákon, není to vaše laskavost. Pokud přestanete v zimě stav chodníku a prostor udržovat a já uklouznu – nebudu se rozpakovat požadovat odškodné i za to, že mi bylo bráněno v přístupu k mému majetku…neodstraněná sněhová bariéra. Ohledně vašeho pocitu, že pozemky, které jsme zakoupili jsou stále vaše jako obce, mýlíte se a opět platí pravidlo, že se jedná o soukromé pozemky a soukromý majetek. A pokud se nám něco nelíbí, že to máme prodat a vypadnout, o tom si opět rozhodneme opravdu sami. Vaše vyhrožování ohledně nepovolení plotu, garáže či pergoly, beru s úsměvem….bylo by to zneužití vaší funkce a musel byste k tomu mít zákonem povolený důvod, nicméně není problém se obrátit vždy na stavební úřad. Ad problém s Čezem, je to vaše chyba, v dokumentech, které jste mi laskavě zapůjčil a sám si je nepřečetl, je psáno, že jste na naše pozemky v únoru 2007 uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí s břemenem, mělo to být zapsáno v katastru a nestalo se tak a v květnu jste nám prodal pozemek nezatížený ničím, proto bude na vás si pořešit, kde se stala chyba. A na závěr…. vaše chování nás ubezpečilo a nejen nás, že vaše škemrání v listopadu 2009, kdy jste na nás tlačil, abychom si zapsali trvalé bydliště do obce, což jste popíral v pátek tím, že jste říkal, že vám o peníze za nové občany nešlo, že jste chtěl omladit obec, v tom, že tedy není nutné si k vám dávat trvalé bydliště a za naši rodinu mohu říci, že jste přišel od dva obyvatele a díky rozrušení a vašeho hysterického napadání i o třetího, který se tím občánkem stát mohl, ale už nestane……

Nebudete tomu věřit, ale šla jsem na úřad pořešit dokumentaci jak nám vedou či nevedou kabely od elektriky přes pozemky a dostalo se mi takového nenávistného výčtu všech negativ na adresu mou a naší ulice. Minulý týden zde byl manžel a starosta slíbil dokumentaci nachystat. Přijížděl na kole a hned otráveně, že neměl čas a že to teď najde. Pod okny nám jezdí tatrovky se zeminou a příšerně práší, auto je obaleno i motor(nelze to ani spláchnout ), okna, trávník zničený, prádlo nelze dát ven, tak se mi vysmál, že si tam můžou z dálnice jezdit jak chtějí, že doklady ke škodě můžeme poslat jim. Další rozhovor se budu snažit zachytit věrně zatímco otráveně a se vzdycháním hledá dokumentaci:
I:“Když už jsem tady, chci se zeptat na problém s kanalizací a zeptat se na to jak to je. Plánujete tady splaškovou kanalizaci a my si nechali dělat z ulice 6 čističek a vyhodili tak 300tis.“
S:“Čističky si můžete nechat a neříkejte, že jste vyhodili za čističku 300tis.“
I:“Říkala jsem za 6 čističek, říkal jste nám, že tu kanalizace nebude a to jste nás trošku obelhal, to pro nás není levná sranda a pak platit stočné.“
S: (dost agresivně) Já vám prodal ty nelepší pozemky a nechal tam udělat sítě za 280,- za metr a vy mě tady nazýváte, že jsem vás obelhal.(utíká od tématu) Nechali jsme vám to tak levně, kolik myslíte, že nás to stálo, to je od vás nevděčný. Vy si Truskovi (jmenujeme se Truksovi) jen pořád na něco stěžujete a já vám vždycky vyšel vstříc. Dneska bych za ty pozemky dostal 580 za metr….
I: Ehm, pozemek jsme koupili přes realitku a za metr jsme dali 330 a pořád si nestěžujeme, manžel tu byl poprvé s něčím minulý pátek, kdy jste mu slíbil dokumentaci k Čezu…..
S: (monolog)…. to buďte ráda, když vás ještě někdy pozdravím, si tady hrajete na tiskovou mluvčí tam vás (celou dobu rozděloval na místní a „nás“ z ulice), jestli něco někdo má, ať si přijdou. Vy si, milá paní, neuvědomujete, co jsem tady vybudoval a jak mě místní mají rádi a nikdo si na mě nikdy nestěžoval a vy si sem přijdete a takhle se mnou jednáte, to teda je jako vrchol. Místní ani nechtěli, aby se ty pozemky prodali cizím, ale já jsem to tady chtěl omladit….
I:…nehledě na finanční přínos pro obci za každého občana….
S:….my jsme to pro peníze nedělali ( že nás v listopadu lámal ať se přihlásíme, aby měla obec víc pěněz) a vy si neuvědomujete (zřejmě jsem vypadala velmi neuvědoměle, když tuto frázi opakoval po tisícé…mohl za to můj ošklivý opar na rtu…já to věděla,taky se mi nelíbí), že platíme za vás odpad, to si neuvědomujete.. že v platbě za odpady nemáte zaplaceno odvoz plastů! Já se s vámi ani nemusím o ničem bavit, protože tu nemáte trvalý pobyt, takže nic nejste! A když se takhle chováte a pořád si stěžujete, tak si zaplatíte pilířky, ty jsou v majetku obce a když se takhle (sakra jak přesně, prošvihla jsem snad instruktážní video jak se chovat u starosty?)chováte tak si uvědomte co bude až bude chtít někdo garáž, plot nebo altán…kdo to schvaluje…
Pak pokračoval dokola na téma obelhaný, obec, jak nás místní nechtěli a jak jsme nevděční a končil tento monolog tím, že máme pozemek prodat a přestěhovat se, když se nám to (sakra, zase jsem asi nedávala pozor, co přesně) nelíbí. Asi jste si všimli, že odpověď na otázku… co teda bude se stočným a s našima čističkama bude, jsem nedostala. Byla jsem statečná a znovu se pustila do boje odpověď na mou otázku.
S:….podívejte se (dobrý tak tady se chytám, dívám se mu upřeně do očí, abych odpoutala pozornost od svého oparu a zabránila tak dalšímu útoku), obec nemá peníze, to, že se rozjela dokumentace, nic neznamená, nejdřív by byla tak za 5 let a co bude za pět let, když nevíte, co bude zítra (áááá tak já vím, že bude zítra 1.5. sobota – máme na záchodě kalendář! jak se, vida, hodil…), takže vás to nemusí zajímat.
I: Takže budeme muset platit stočné…..
S:No nemusíte, uděláte si nádrže….a do kanalizace nic nejde…
I: Fajn,ale vsakování do země stojí majlant…a záchytná nádrž…co s ní v zimě, když nezaléváte…
Hoplá a zpět k tématu „obelhaný, výhružky a tisková mluvčí…“
I:No, když jsme si pozemky kupovali tak jste toho slíbil vícero… co třeba kontejnery u nás….
S: to byl zas jiný váš tiskový mluvčí (jééé to je pěkné, budu si tuto činnost uvádět do životopisu) a ten řekl, že tam kontejnery nechcete….
I:…kdo by je chtěl před svým pozemkem
S:…to nebyl žádný jeho pozemek (pro upřesnění, je to pozemek jeho přítelkyně se kterou dům stavěli)
I: Dobře, a co uděláme s tím Čezem, odkázali nás na vás, protože Geo Šrafo tvrdí, že mělo s vámi uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a my ve smlouvě s vámi žádné břemeno nemáme.
S: My s tím nemáme nic společného. Geošrafo neznám a mám tu od nich dopis, ani jsem to ještě neotevřel, nevím,co v tom je. Tak tu smlouvu s nimi nepodepisujte….
I: Nepodepíšeme. Mluvili jsme s právníkem, jde nám o to, kdo udělal chybu a jaktože je pod naším pozemkem kabel, který tam nemá co dělat, nehledě, že mohlo dojít k tragickému neštěstí, když pár centimetrů od toho, kde ten kabel geošrafo zakreslilo bagr hloubil díru na čističku.
S: To je vaše věc, když na vašem pozemku někdo zakopal kabel, to jste si měli ohlídat. To si kolaudoval Čez sám….
I:Ale ti nás odkázali na vás….. a ty sítě byli součástí…
S:Podívejte se (dívám, dívám… až mě slzí oči jak se upřeně dívám), my jsme vám prodali tak nádherný pozemky a vy si neuvědomujete (jůůů, opakování matka moudrosti), že za tu cenu to máte zadarmo a my jsme tomu investovali…. (naznačuje, že to je jeho a jejich obec a vlastně i ty pozemky jsou jejich jako obce, což se mýlí, ale v této zemi je soukromý majetek jako prd a ty jejich klackomávačky nám běhají dodnes po pozemku jakoby nic)… opakuje jak je oblíbený a jak se já chovám (kéž bych měla kurz asertivity a víc drzosti vstupovat do jeho monologu) a že na podzim jsou volby a uvidím, že jako kdo bude starostou…. a jak vadíme místním lidem (já říkala manželovi, aby při běhání tolik nedupal a plival víc na zem, aby zapadl)…..a že nám vyšel vstříc a dovolil nám ten náš domeček…. (to jsem nepochopila)
No skončilo to tak, že mi po lekci hulákání a jasném dávání najevo, kdo je tady pánem, podal tu dokumentaci, že nic podepsat nechce, že mi jako věří a ne jako já jemu, že ho obviňuju z obelhání…Ve frontě stojící a obézní paní sekretářka, co ji stékal omastek po chlupaté bradě (teď nechci mystifikovat, že to mohla být i slina) se na mě vražedně dívali. Cítila jsem se jako bych procházelou celou smrti k elektrickému křeslu, ikdyž i soucit jsem zahlédla, když viděli maličkou ženu v mikince ICELAND (no tak jim fandím, měli jsme chvilku čisté nebe a oni na Islandu víc turistů) a podle řevu starosty si mě za dveřmi nejspíš představovali jako dvoumetrovou přebornici v judu z SK Chvojkovice.

Omráčeně jsem se vlekla do té naší ulice a šla si aspoň postěžovat sousedce. Pak napsala asi tisíc sms manželovi a ještě mu volala do zahraničí, abych se trošku uklidnila a taky napsala tento článek než vychladnu a zároveň se krotím, abych byla objektivní…. věřte mi, klepu se jak ratlík, ale už je to lepší. Jen mi na klidu nepřidává, že… si na našem pozemku a s námi mohou dělat co se jim zlíbí a že válka právě začala….

P.S. ….kabely měly samozřejmě vést pod obrubníkem silnice, starosta tvrdí, že 30 cm od obrubníku je ještě obce, zbytek ho nezajímá….