Stavíme Bungalow 13

Včera, o půl desáté večer, zloději přestřihli plot na dvou místech u souseda, aby se vloupali k druhému sousedovi a ukradli mu lešení. Spíše ty trubky. My jsme v tu dobu slyšeli auto, ale muž vyběhl ven a nenapadlo ho, že by někdo kradl takto křížem a viděl pouze jiného souseda venku..který to tedy musel vidět….ale… Policie si udělala poznámky a policista vypadal jak z Kameňákova. Všem je jasné, že to vyšetřovat nebudou, přestože tam byly jasné stopy v písku a další věci… Vzalo nás to tu všechny…ani plot vás neochrání a nemůžete ani majetek nijak bránit – viz případ majitele sběrny, který po autě, co mu opakovaně vykrádalo sběrnu vystřelil brokovnicí a dali mu deset let a zloději vysmátí. Najednou cítíte poslední ztrátu bezpečí a soukromí….. a neuděláte nic.

Ani nevím, jak se to stalo, ale zase jsem jela dělat držák na batoh na letošní půlmaraton. Byla tam silná účast a parkovat se moc dobře nedalo, ale hlavně, že parkoviště zimáku bylo prázdné….měli docela tučné parkovné a jen handbiky byly zadara… Počasí se vydařilo, bylo jasno.  Manžel měl sraz s Tomem, který běžel poprvé. Před závodem se rozklusali a na nos si dali zázračné náplasti o jejichž funkčnosti jsem si myslela své a v duchu to srovnávala s kosmodiskem.

Konečně start! Trvalo to minutu, než se dav tisíci lidí rozběhl a za hodinu a pět minut už dobíhali první keňské gazely pro vítězství. Fanoušci nefandili. Tak jako já, se sem tam ozýval potlesk a zvolání rodinných příslušníků. Pořadatelé a doběhnuvší sportovci pak pomáhali dav roztleskávat, ale marně…mládež to komentovala jak jsou ti sportovci trapní, ostatní tak znuděně čumínkovali….

První kolo dal m už docela dobře, ale hlásil, že toho má plný kecky. Byl rudý jako ruská vlajka. Druhé kolo už měl zpoždění, ale zase byl optimističtější. Mezitím jsem vyzvedla Toma  v cíli, který to dal za 1:43, což je krásný! Šli jsme naproti mému muži. Dlouho nic…tak jsem Tomovi dala batoh a šla muži s lahví napřed…po dvou kilometrech jsem ho našla a cestou ještě nakopla pár těch, co už fakt nemohli. Nakopla povzbuzením.  Pak jsem ho viděla. Rudý, spálený, zničený a dehydrovaný. Občerstvovačky stáli zase za hovno a osvěžení vodou nebylo. Nečekal mě a chtěl to dojít…ale nakonec jsem ho vyhecovala a běželi jsme spolu do finiše. Poslední dva kilometry spolu. Já v crocksech a džínách, v ruce brýle a láhev pro něj. Povzbuzovali nás policajti, děti a pak na závěrečné rovince spousta lidí i tleskalo a fandilo…. O, ou…neměla jsem vhodnou podprsenku a každou chvíli hrozila její ztráta..dovedla jsem muže co nejdál, polácala ho po zádech a odbočila do bezpečí, kde čekal Tom a šli jsme do cíle povzbudit mého muže, který takto zakončil vinařský půlmaraton s úžehem, zcela vyčerpán!

Včera nám sousedé nabídli přívézti tůjky k plotu před ložnici a pracovnu. Nejdříve jsem se zaradovala, že konečně nebudu muset koukat z okna na souseda jak bambulínem hasí požář po krajině či tlačí jitrnici na hromadě. Radost mírně opadla, když jsem se dozvěděla, že se jedná o výhodnou koupi a to půl metrových tůjek za 47,-Kč/ks. To už sice takový kauf nebyl, ale dobře budou tůjky. Když ti malinkatí tůjkoví trpaslíčci dorazili, došla jsem k poznání, že půlmetr se od dob mé geometrie na základní škole, výrazně scvrkl. Moje radost se scvrkla dnes, když mi strýček Google oznámil, jak rychle tyhle divošky rostou a mé znalosti aritmetiky mi potvrdily, že za deset let se dočkám toho, že budou ve výšce pletiva, když je nebudu zastříhávat. Chopila jsem se rýče a jala se hloubit otvory v kamenité zemi, abych ty mazlíky posadila do země. Tůje vycítily mou nevraživost vůči nim a oplatily mi svou náklonost vůči mé osobě. Když jsem se zprudka sklonila, abych jednoho toho trpaslíka usadila do matičky země, napíchla jsem se svým levým okem přímo na jednu větvičku. Zakázala jsem si panikařit, zavřela oko, které puchlo tak rychle jako se šířila radioaktivita z Fukušimi, a dozasadila tuto nezbednici. Za několik vteřin se mi z oka řinuly slzy a já poloslepě, rukama od hlíny, šmátrala jak se ještě nepřizabít a najít dveře do domku. Očičko bylo rudé a opuchlé, pálilo a svědilo to jako čert. Ani Ophtal nepomohl. A tak tu píšu tuhle nudnou story o sázení tůjí  a strašně  mě láká  si to oko promnout a hraju si tu tuhle hru, že odolám!

Samozřejmě tůje jsem v černých slunečních brýlích usadila na svá místa, zalila a odpoledne hned složily maturitu, protože přišla vichřice, kroupy a prudký déšť!

Konečně se svět zazelenal, ale u nás i zešedl, protože nám vážně onemocněl po očkování náš malý, drahý, plyšový přítel Harry. Dnes jsme byli na procházce a přinesli si větvičky.

Dnes nám slavnostně přišel souhlas od souseda k našemu zahradnímu mikrodomečku. Huráááá. Když už jsem si odpravila na té zahradě plotýnku tak alespoň něco. Příští týden domeček přivezou – asi 11900,-, ale musí se udělat betonová destička a zajít na stavební úřad vyřídit papírky….

Jak jsem psala, snažíme se vyřídit povolení k zahradnímu domku a potřebujeme k tomu souhlas sousedů, aby se nemuselo dělat územko..Všichni nám to obratem podepsali, jen soused nad námi, jež nám chodí kadit a močit před okna ložnice včetně podobně založeného bratra…Psala jsem mu sms, zda nastal nějaký problém, že to od všech již máme podepsané, jen od něj nemáme žádné info po třech týdnech..ať napíše, zda nastal nějaký problém… Tak po dvou hodinách přišla sms, že ho nezajímá, že nám to ostatní podepsali, že si jako myslíme, že nám to musí podepsat, že nemá čas a že uvidí…… odepsala jsem, že se k tomu mohl vyjádřit, což neudělal a že podpis je spíše formální, protože to splňuje zákonné normy a že doufám,že on nebude něco potřebovat podepsat od nás…. Jeho arogantní chování už jsme zažili několikrát….nezdraví nás, už ani my jeho…rýpal nám do našeho projektu, sám si nechal podepsat projekt, kde měl, že je to přízemní bez nadpodlaží a najednou si tam fouknul podkroví…jímku si napojil rovnou do kanálu a bude dělat naschvály….

Můj velký sen – zahradní domek a z domu mizející krámy se zdá snem nekonečným.. V naší zemi, kde když postřelíte zloděje budete odsouzen za úmyslnou vraždu, už mne ani nepřekvapuje, že na zahradní pididomeček pro trpajzlíky musíte mít tři prdelky (trpajzličí prdelky) papírů a povolení. Zapojila jsem fantazii a nakreslila tuto nezištnou kostičku na papír, kde jsem obkreslila osazení. K tomuto výtvarnému dílu je zapotřebí také územní souhlas od stavebního úřadu a podpisů sousedů….Překvapivě sousedé, k teří zde více jak rok a půl nebylo vidět nám to podepsali hned. Soused s nímž sdílíme dva metry také problém neměl. Ale samozřejmě ten, který chodí vystrkovat zadek a jehož bratr na kolemjedoucí matky s kočárky, klidně i předek před okny naší ložnice při vykonávání primitivním potřeb nám dosud podpis nedal…. Pokud tak neučiní čeká nás uzemní řízení za litr, kde stejně by mohl mít pouze zákonné připomínky a takové nejsou….

Kdeže jsou doby, kdy si naši tátové šudlili doma kurníky a kolny a nikdo je nešikanoval…..Toužila jsem po zmenšenině alpské horské dřevěné chatičky, ale celý život je o kompromisech a nakonec tam bude plechová hrůza neurčité barvy…..

Dnes měl muž významný telefonát, že si zítra můžeme vyzvednout papíry ke kolaudaci. Volala jsem na katastr a stačí jen jeden formulář, zapsání by mělo být zdarma, tak to vezmeme jedním vrzem. Jestli se zadaří tak uděláme málou oslavičku příští pátek.

Všichni nám říkají, jak je to bezva a že musíme mít radost, ale jsme tak vyčerpaní z těch všech starostí, že to máme jako odškrtnutí jedné položky na velikém seznamu věcí…Je to rozhodně o starost méně, ale je tu tolik věcí na dodělaní a venku téměř vše, že je to nekonečné martyrium.

Jako na potvoru nám stůně Ferda a snad bude opraven, neb od příštího úterý nastupuji do nové práce. Budu celý den pryč – snad to tu kluci zvládnou. Horší je to, že jste v práci a úřední hodiny všude přesně kopírují váši pracovní dobu, což je na pytel. Navíc budu blokovat auto celodenně, takže zjara asi nechám opravit moto a budu jezdit na moto, či muž bude mít alespoň doma nějaké vozítko….

Něco pro radost:

Takže jsem koupili hasičák. Předložili doklad o koupi a dokument o jeho kvalitě. Dále doložili nehořlavost sádrokartonu a fakturu, dodali předávák od stavební firmy a smlouvu, kde je psáno, že si odvezli odpad. Předložili papír o úhradě popelnic, kde mají i sběrný dvůr. Doložili doložitelné a předložili předložitelné a snad to prošlo…. Dostaneme pak 6 paré a začne čóro móro nanovo..potřebujeme povolení na zahradní domek a máme jednoho souseda nezvěstného a druhého blba, takže nám to nepodepíšou….chjo, furt je co řešit…