Stavíme Bungalow 13

Rozhodla jsme se vytípnout ta hezčí místa z našeho domku…hned přemýšlím zda udělat i odstrašující album, kde budou vidět nedodělávky, povalující se bordel a nářadí, uložené stavebniny, které nemohli zůstat venku díky nepřízni počasí atd. …..

Protože nám počasí stále nepřeje dodělat zateplení, rozhodli jsme se řešit našeho Ferdu. Asi před třemi měsíci se začali mezi třicítkou a padesátkou ozývat prapodivné zvuky. Měli jsme najeto zhruba 90tis., na autě prodlouženou záruku Ford Protect, takže jsme s důvěrou a bez obav šli do servisu. Poprvé si to technik v HK poslechl a prohlásil, že to slyší …to že bude řemen. Na něj se záruka nevztahuje, ale dobrá řemen stál asi 570,- plus práce. Domluvili jsme si termín. Zvuk šicího stroje, jak to již někdo popsal na diskuzích Fordu, byl výraznější a bylo ho slyšet už i při vyšších rychlostech a dokonce i při pouhém nastartování a lehkém přidávání plynu. A tak jsme strávili 4h v servise, kde určili, že řemen to tedy není, že to bude ložisko diferenciálu nebo něco s převodovkou, ale to, že je na 14 dní bez auta a deklarované zapůjčení auta bylo pouze lákavou představou neb jasně, ale za korunky, že by se vám vyplatilo si koupit na těch 14 dní ojetou Filcku (rozuměj Škoda Felicia). Dělalo se mi mdlo, denně jezdím do práce 40km a bez auta být nemohu. Z HK nás odeslali do Pardubic, že tam jsou zkušenější…. mezitím jsme najezdili asi 2000km. V Pardubicích jsem narazila bohužel na pana Přívětivého, kterému nikdo nevysvětlil, co jeho příjmení znamená a rozhodně zde neplatilo nomen omen. Vytáhl mě s autemna rušnou čtyřproudovku a v tom kraválu samozřejmě nic neslyšel, posléze sjel. Hlásím poctivě šicí stroj (není nad multifunkční auto), ale technik, že nic neslyší….najezdíme pár kiláků a při tom se mi dostává přednášky na téma vyčůraný a hloupý zákazník, který si nezaslouží než si za to své vymýšlení všechno zaplatit. Pak mě ubezpečil, že se ta naše záruka vlastně na nic skoro nevztahuje a že když rozeberou převodovku tak to nebude jen 14 dní,ale mnohem déle a bla bla… a taky, že musí přijet expert z Prahy, aby to posoudil vůbec, že se jedná o reklamaci….Metoda zastrašíme zákazníka, třeba si to rozmyslí.

Vytrvala jsem a dostala technika pana Zeleného. Hurá, poslouchal, co mu říkám a jel tak, aby to slyšel a on to slyšel, halelujah, halelujah! Pak zastavil a zjistil, že to dělá i při vyřazení i bez spojky, což byla novinka. řekl, že to bude spojka nebo spojkové ložisko a vyloučil s mou úlevou převodovku. Dobrá, je to tam, máme ujet dalších 2000km a přijít, že se domluvíme, co s tím dál. O ničem nikde neproběhl ani zápis a záruka se úspěšně krátila….

Má čtvrtá návštěva servisu proběhla rychle, šicí stroj přidal na intenzitě a na trojku to začalo i klapat (že by nová funkce třeba espresovač?). Byl tam pan Zelený, sedl do auta, ani nebylo třeba někam jezdit a řekl, že to slyší, že to bude řemen (zde by se mohl inspirovat Dan Brown, že vše se vrací k počátku). Byla jsem překvapena, že se vracíme zpět k řemenu. Domluvili jsme se na dnešek, že si to tam nechají do odpoledne a zjistí závadu a pak se domluvíme na dalším postupu. Opět jsem se dozvěděla, že ta naše záruka se vlastně na nic nevztahuje, jen na ty „velké“ věci jako motor a podobně. No, neměli ani podruhé pravdu. Vše jsme si nastudovali.

Dnes dorazím do servisu, bohužel na mě zbyl pan Přívětivý, který mě ubezpečil, že když to bude něco takového a makového tak si tam auto nechají než objednají díl. S tím jsem nesouhlasila, nebylo to domluveno auto jsem chtěla odpoledne. Rovnou aniž by identifikovali závadu mi řekl, že si to zaplatíme, že se na to (sakra na co, když nebyla určena závada) záruka nevztahuje a stejně nám končí záruka (což znamená, že stále ještě platí). Místo reklamace mi rovnou vyplnil zákaznický list s odhadem ceny na 3000,-Kč. Pak si teprve sednul do auta a prohlásil, že nic neslyší, pak tedy trošku, že něco slyší a nakvašeně s Ferdou odjel. Veškerou komunikaci jsem nechala na manžela, protože se ani sami neměli k tomu zavolat jak to vypadá, co s tím je a manžela moc zajímalo jaktože to nepřijali jako reklamaci.
….pokračování dopíše manžel, jakmile najde chvilku, ale stojí to za přečtení!

Včera proběhlo zateplování domečku polystyrenem. Pracovali na tom naši milí sousedé, kteří to mají zmáklé a k ruce měli mého muže ve funkci HOKR, což nebudu rozvádět. Upřímně bych raději lepila polystyren než skákala od pěti ráno v kluchyni. Zřejmě nejsem ten správný typ ženy, co je nejšťastnější se zástěrou v kuchyni a jednou rukou vaří a druhou žehlí…. Takže to bylo kafíčko, pivíčko, čajíček, obložené chleby a kuřecí řízky s br.salátem a jako desert tiramisová zmrzlina….myčka se otočila ten den třikrát a já stokrát, protože Harry měl průjmík, operativně jsem žehlila a uklízela, prala a víkend v čudu. Lepení jim šlo od ruky, ale stejně polystyren došel, protože ho nedovezli ze stavebnin jak měli a lepidlo jak by smet, takže je to nedodělané. Snad následující neděli by se to mělo hodit do lepidla,ale do té doby by to chtělo ten polystyren a dodělat špalety. Trošku ty okna jakoby zapadla nicméně to ještě utlumilo zvuky z venku. Budu se snažit dodat fotky, ale zlobí mě velmi Firefox na mém stroji. V sobotu jsem po alergickém extempore, kdy jsem ochutnala nějaké čínské sušené ovoce a málem zaklepala bačkorama, konečně doplela zahradu. Huňatý trávník na kterém jsem tak pyšně pracovala můj muž v náhlém pohnutí a zapůjčení sekačky odsoudil k zániku a dílo dokonal, když na ten zbídačelý trávník vyprskl celou pixslu pěny, co se tedy rozhodně nevsákne ani nevstřebá….Plakala bych!

Není od věci zmínit novinky na našem panství . První novinkou je, že můj muž začal běhat a tuto sobotu se zúčastní Pardubického půlmaratonu. Já uběhnu maximálně 400m (občas i kilák) a to jen v případě, že je tam nějaký výprodej. Začali jsme chodit na dlouhatánské procházky po okolí (10-15km), abychom poznali, co máme za humny. No, upřímně okolí naší obce je čisté,ale jen kousek od nás na Převýšov a Žizelice jsou příkopy plné smradlavých odpadků a ledacos se tam rozkládá, uprostřed ničeho u křovíčka jsou vyhozené matrace, kočárek… igelitky s plastama a jedno místo bylo snad i s rozkládající se mrtvolou. Jinak příroda je tam skvostná.
Doma jsme příliš nepokročili, ale okolí domu se začíná měnit. Na etapy hrabu zahradu a snažím z toho rumiště vytvořit pěkný kout. Udělala jsem zdobivou terásku s květinami před vchodem a druhou miniterásku před fr. oknem. Soused naproti nám ve slepé ulici začal stavět, takže jsme pod absolutní ztrátou soukromí a začalo se stavět a činit vícero lidí na parcelách, takže ta zimní uzavřená idylka je v háji. Pletivový plot jen vymezí hranice,ale dokud to nezakryjeme nějak více tak o soukromí se nedá hovořit. Takže jsme i odstoupili od plánu zakoupit lavičku, aby si bylo venku kde posedět, protože si posedět s hordou zíračů (viz předchozí článek) nebo hulákajících a věčně pokřikujících zedníků ztrácí na idylce. Takže chodíme hodně na dlouhé procházky za jakéhokoliv počasí nebo jsem zavřeni v obýváku, protože před ložnicí nám chodí kadit a čůrat náš horní soused a vůbec se nestydí…..

Zírání. Popsala bych ho takto, stojící (sedící, ležící…) člověk, obvykle s otevřenými ústy (je možno vidět i jedince se zavřenými ústy) a sledujíce zaujatě jedno místo. Nenechá se rušit a urputně se snaží dodržet směr sledování a minimalizovat mrkání. Pokud předmět, na který je zíráno, je ve vzdálenosti, která pro krátkozraké představuje problém (a nemají v kapse brýle), je nutno se k obzíranému předmětu přiblížit na zíratelnou vzdálenost. Zírající se nesmí nechat rozhodit z kontextu a vyrušit ostatními, nezírajícími. Ani v případě, že stojí před vaším domem a předmětem jeho zírání jste vy a ten dům. Je potřeba říci, že prvenství v zírání jistojistě mají čeští sportovci-zírači. Při cestování po světě jsme dosud rovnocené zíratelé nepotkali. Takže, bydlíme ve slepé ulici, jsme tam jen my a naše Barča, nic víc. Přijíždím k domu (někdy přicházím) a před ním stojí pár profi zíračů. Stojí před domem a zírají na něj. Někteří sportovnci jsou vícebojaři a zvládají zírat na mne jak parkuji, vykládám nákup, uklizím venku, věším prádlo, natírám něco, dělám terásku, hrabu listí (tam uznavám, že budí pozornost moje japonská čepička, protože mám nemocné uši), dávám listí na hromadu a všechno sledují souběžně, klidně si popojdou blíže, někdy se jdou až do okna podívat, jak se předmět zírání mění i uvnitř… Jsem samozřejmě hrdá, že jsme v naší zemi v něčem nejlepší a srdečně zvu na tréning v zírání před náš dům a na naši skrovnou rodinku i další zájemce, tektéž i naši sousedé, kteří zde již bydlí a nezájmu zíratelů neušli a stali se tak dalšími „pražáky“ k zírání!

P.S. Ani my ani naši spolubydlivší sousedé nejsme z Prahy

Milí čtenáři!
Omlouvám se, že vás trošku zanedbáváme, ale konečně se začalo u nás něco dít po jarním vkříšení. Ono se moc do ničeho nechce, když víte, že je všechno třicetkrát komplikovanější. I zatlučení hřebíčku je problém – omítka plná šutrů, trefíte šutr, vysekne se vám kus i s omítkou, což znamená použití pár osvědčených kleteb, otevření okna a hod kladivem do polí…. Pak namíchat sádru, štuk, brousnout to a zamalovat a posléze zapomenout na hřebíček…. A tak je to se vším. Nicméně se nám pár drobností povedlo a tak bylo i trocha radosti na starém bělidle…. Takže zbavili jsme se starého PC a manžel probral bednu s krámama a přestěhoval ji k sousedovi na recyklaci. Následně byl včera sběr nebezpečného odpadu a tak se nám značně uklidilo před domem a prokouklo to! Uklidila jsem konečně celý dům a společně jsme umyli okna. Venku jsem shrabala starou trávu na zahradě a před domem trošku zakvětinovala a zabylinkovala vstupní plochu. Dřevený sob před dveřmi se tváří nenápadně (přestože je červený a vánoční), nebylo ho chudáka kam uložit. A ze starých prken jsem si stloukla takové korýtko na květiny a natřela to tak aby to mělo patinu. Manžel si v rámci kooperace s menšinami vykopal díru od čističky ke kanálu, aby to nemusel přečerpávat a podpořil tak projekt, že jsme si všichni rovni a ušetřil asi tak dva litry. Chtěli jsme jít na koncert operní divy z vídeňské akademie, ale zabránil nám v tom můj osobní průjmík a nevím jestli jsou v kostele toalety . Snad na večerní zábavu v místním kulturáku budu více fit! Tak Veselé Králíkonoce!

Tak jsem vytelefonovala kolaudaci ČOV a pán z úřadu přijede ve čtvrtek 14.1.2010 v 8h. Formulář máme, co prý bude potřebovat od nás tak si na místě vyzjistí, tak snad to klapne dobře.