Stavíme Bungalow 13

Zírání. Popsala bych ho takto, stojící (sedící, ležící…) člověk, obvykle s otevřenými ústy (je možno vidět i jedince se zavřenými ústy) a sledujíce zaujatě jedno místo. Nenechá se rušit a urputně se snaží dodržet směr sledování a minimalizovat mrkání. Pokud předmět, na který je zíráno, je ve vzdálenosti, která pro krátkozraké představuje problém (a nemají v kapse brýle), je nutno se k obzíranému předmětu přiblížit na zíratelnou vzdálenost. Zírající se nesmí nechat rozhodit z kontextu a vyrušit ostatními, nezírajícími. Ani v případě, že stojí před vaším domem a předmětem jeho zírání jste vy a ten dům. Je potřeba říci, že prvenství v zírání jistojistě mají čeští sportovci-zírači. Při cestování po světě jsme dosud rovnocené zíratelé nepotkali. Takže, bydlíme ve slepé ulici, jsme tam jen my a naše Barča, nic víc. Přijíždím k domu (někdy přicházím) a před ním stojí pár profi zíračů. Stojí před domem a zírají na něj. Někteří sportovnci jsou vícebojaři a zvládají zírat na mne jak parkuji, vykládám nákup, uklizím venku, věším prádlo, natírám něco, dělám terásku, hrabu listí (tam uznavám, že budí pozornost moje japonská čepička, protože mám nemocné uši), dávám listí na hromadu a všechno sledují souběžně, klidně si popojdou blíže, někdy se jdou až do okna podívat, jak se předmět zírání mění i uvnitř… Jsem samozřejmě hrdá, že jsme v naší zemi v něčem nejlepší a srdečně zvu na tréning v zírání před náš dům a na naši skrovnou rodinku i další zájemce, tektéž i naši sousedé, kteří zde již bydlí a nezájmu zíratelů neušli a stali se tak dalšími „pražáky“ k zírání!

P.S. Ani my ani naši spolubydlivší sousedé nejsme z Prahy

Milí čtenáři!
Omlouvám se, že vás trošku zanedbáváme, ale konečně se začalo u nás něco dít po jarním vkříšení. Ono se moc do ničeho nechce, když víte, že je všechno třicetkrát komplikovanější. I zatlučení hřebíčku je problém – omítka plná šutrů, trefíte šutr, vysekne se vám kus i s omítkou, což znamená použití pár osvědčených kleteb, otevření okna a hod kladivem do polí…. Pak namíchat sádru, štuk, brousnout to a zamalovat a posléze zapomenout na hřebíček…. A tak je to se vším. Nicméně se nám pár drobností povedlo a tak bylo i trocha radosti na starém bělidle…. Takže zbavili jsme se starého PC a manžel probral bednu s krámama a přestěhoval ji k sousedovi na recyklaci. Následně byl včera sběr nebezpečného odpadu a tak se nám značně uklidilo před domem a prokouklo to! Uklidila jsem konečně celý dům a společně jsme umyli okna. Venku jsem shrabala starou trávu na zahradě a před domem trošku zakvětinovala a zabylinkovala vstupní plochu. Dřevený sob před dveřmi se tváří nenápadně (přestože je červený a vánoční), nebylo ho chudáka kam uložit. A ze starých prken jsem si stloukla takové korýtko na květiny a natřela to tak aby to mělo patinu. Manžel si v rámci kooperace s menšinami vykopal díru od čističky ke kanálu, aby to nemusel přečerpávat a podpořil tak projekt, že jsme si všichni rovni a ušetřil asi tak dva litry. Chtěli jsme jít na koncert operní divy z vídeňské akademie, ale zabránil nám v tom můj osobní průjmík a nevím jestli jsou v kostele toalety . Snad na večerní zábavu v místním kulturáku budu více fit! Tak Veselé Králíkonoce!

Tak jsem vytelefonovala kolaudaci ČOV a pán z úřadu přijede ve čtvrtek 14.1.2010 v 8h. Formulář máme, co prý bude potřebovat od nás tak si na místě vyzjistí, tak snad to klapne dobře.

Na fotografii je hromada dokumentů, které máme dosud a byly potřeba k stavbě. Odhadem přibyde ještě třetina této kupy stupidních papírů.

Tak stavba osiřela. Včera poklízeli zedníci dvoreček a odvezli si buňku. Na Barunce je pár nedostatků, snad se nějak dohodneme na slevě, ale moc tomu nevěřím. Ale narodila se nám fešná krasavice a už teď z ní sálá něco příjemného.

Nedostatky: ehm, nějak nezarovnává příčka u wc, překlad zasekali do betonového sloupu, na kterém drží 800kg vaznice    a střecha. Hodně odvážní chlapci, když to tam vysekali, základy statiky byly vážně ohroženy. Nějak tam není za co chytit dveře (viz pozdější fotodokumentace).

Ten štít nad vernadičkou, to je jasná prasátkovina.

U fr.okna je dole několik cm zub.

Věncovky jsou každá jinak vysoká.

Skrz příčky je někde vidět-to spraví polystyren bo pěna.

Trčí tam pod věncem ostré dráty (upižlat pilkou, rychlejší by byla rozbruška,ale bohužel si už odvezli staveništní rozvaděč.)

Dneska jsme vyvíjeli marný pokus tam přidělat na fr. okno igelit, aby tam nenavál sníh. Koupili jsme drenážní trubku k okapům, ale pan klempíř byl tak hodný že nám tam dal starší žlábky, aby to teklo od domu a ne pod základy.

Příští týden nás čeká předání, dořešení těch pár věciček a domluvená schůzka s další firmičkou (tesařskou)na nějakých pracech.

Musím říci, že koupelna je překvapivě prostorná, komůrka miniaturní a záchod velkopanský . Na wc tak přijde úložný prostor pro věci jako jsou čistící a hygienické pomůcky.Možná nějaké sportovní krámy. Je tam vskutku velký prostor .Ano, i nějaké komiksy …přimhouřím nad tím oko….

Dnes se nám podařilo podat žádost o zápis rozestavěné stavby na katastr nemovitostí. Byl třeba, dnes již velmi zjednodušený, formulář, geometrický plán zaměřené stavby od 1m výšky (Geodézie Pardubice, cena: 5000,-Kč), ověřená kopoie stavbeního povolení nebo ohlášení stavby a ověřený podpis obou manželů (2x 30,-Kč matrika). Podáno na podatelně, nic jsme neplatili. Do 14 dnů to prý bude zapsáno a nepřijde žádný doklad.

Pavluška odloupl kus Heluz pěny a kus  druhé montážní pěny…lišily se výrazně už strukturou. Zatímco montážní pěna v kovové mističce okamžitě vzplála, Heluz pěna nehořela! Bylo to poučné a zajímavé. Budeme se věnovat v budoucnu natáčení Cleveru s pane Šteindlerem.