Ford Auto-in a zákazníku neotravuj….

Červen 1st, 2010

Protože nám počasí stále nepřeje dodělat zateplení, rozhodli jsme se řešit našeho Ferdu. Asi před třemi měsíci se začali mezi třicítkou a padesátkou ozývat prapodivné zvuky. Měli jsme najeto zhruba 90tis., na autě prodlouženou záruku Ford Protect, takže jsme s důvěrou a bez obav šli do servisu. Poprvé si to technik v HK poslechl a prohlásil, že to slyší …to že bude řemen. Na něj se záruka nevztahuje, ale dobrá řemen stál asi 570,- plus práce. Domluvili jsme si termín. Zvuk šicího stroje, jak to již někdo popsal na diskuzích Fordu, byl výraznější a bylo ho slyšet už i při vyšších rychlostech a dokonce i při pouhém nastartování a lehkém přidávání plynu. A tak jsme strávili 4h v servise, kde určili, že řemen to tedy není, že to bude ložisko diferenciálu nebo něco s převodovkou, ale to, že je na 14 dní bez auta a deklarované zapůjčení auta bylo pouze lákavou představou neb jasně, ale za korunky, že by se vám vyplatilo si koupit na těch 14 dní ojetou Filcku (rozuměj Škoda Felicia). Dělalo se mi mdlo, denně jezdím do práce 40km a bez auta být nemohu. Z HK nás odeslali do Pardubic, že tam jsou zkušenější…. mezitím jsme najezdili asi 2000km. V Pardubicích jsem narazila bohužel na pana Přívětivého, kterému nikdo nevysvětlil, co jeho příjmení znamená a rozhodně zde neplatilo nomen omen. Vytáhl mě s autemna rušnou čtyřproudovku a v tom kraválu samozřejmě nic neslyšel, posléze sjel. Hlásím poctivě šicí stroj (není nad multifunkční auto), ale technik, že nic neslyší….najezdíme pár kiláků a při tom se mi dostává přednášky na téma vyčůraný a hloupý zákazník, který si nezaslouží než si za to své vymýšlení všechno zaplatit. Pak mě ubezpečil, že se ta naše záruka vlastně na nic skoro nevztahuje a že když rozeberou převodovku tak to nebude jen 14 dní,ale mnohem déle a bla bla… a taky, že musí přijet expert z Prahy, aby to posoudil vůbec, že se jedná o reklamaci….Metoda zastrašíme zákazníka, třeba si to rozmyslí.

Vytrvala jsem a dostala technika pana Zeleného. Hurá, poslouchal, co mu říkám a jel tak, aby to slyšel a on to slyšel, halelujah, halelujah! Pak zastavil a zjistil, že to dělá i při vyřazení i bez spojky, což byla novinka. řekl, že to bude spojka nebo spojkové ložisko a vyloučil s mou úlevou převodovku. Dobrá, je to tam, máme ujet dalších 2000km a přijít, že se domluvíme, co s tím dál. O ničem nikde neproběhl ani zápis a záruka se úspěšně krátila….

Má čtvrtá návštěva servisu proběhla rychle, šicí stroj přidal na intenzitě a na trojku to začalo i klapat (že by nová funkce třeba espresovač?). Byl tam pan Zelený, sedl do auta, ani nebylo třeba někam jezdit a řekl, že to slyší, že to bude řemen (zde by se mohl inspirovat Dan Brown, že vše se vrací k počátku). Byla jsem překvapena, že se vracíme zpět k řemenu. Domluvili jsme se na dnešek, že si to tam nechají do odpoledne a zjistí závadu a pak se domluvíme na dalším postupu. Opět jsem se dozvěděla, že ta naše záruka se vlastně na nic nevztahuje, jen na ty „velké“ věci jako motor a podobně. No, neměli ani podruhé pravdu. Vše jsme si nastudovali.

Dnes dorazím do servisu, bohužel na mě zbyl pan Přívětivý, který mě ubezpečil, že když to bude něco takového a makového tak si tam auto nechají než objednají díl. S tím jsem nesouhlasila, nebylo to domluveno auto jsem chtěla odpoledne. Rovnou aniž by identifikovali závadu mi řekl, že si to zaplatíme, že se na to (sakra na co, když nebyla určena závada) záruka nevztahuje a stejně nám končí záruka (což znamená, že stále ještě platí). Místo reklamace mi rovnou vyplnil zákaznický list s odhadem ceny na 3000,-Kč. Pak si teprve sednul do auta a prohlásil, že nic neslyší, pak tedy trošku, že něco slyší a nakvašeně s Ferdou odjel. Veškerou komunikaci jsem nechala na manžela, protože se ani sami neměli k tomu zavolat jak to vypadá, co s tím je a manžela moc zajímalo jaktože to nepřijali jako reklamaci.
….pokračování dopíše manžel, jakmile najde chvilku, ale stojí to za přečtení!

Zateplení domu …. aneb Barunka v noční košili

Květen 10th, 2010

Včera proběhlo zateplování domečku polystyrenem. Pracovali na tom naši milí sousedé, kteří to mají zmáklé a k ruce měli mého muže ve funkci HOKR, což nebudu rozvádět. Upřímně bych raději lepila polystyren než skákala od pěti ráno v kluchyni. Zřejmě nejsem ten správný typ ženy, co je nejšťastnější se zástěrou v kuchyni a jednou rukou vaří a druhou žehlí…. Takže to bylo kafíčko, pivíčko, čajíček, obložené chleby a kuřecí řízky s br.salátem a jako desert tiramisová zmrzlina….myčka se otočila ten den třikrát a já stokrát, protože Harry měl průjmík, operativně jsem žehlila a uklízela, prala a víkend v čudu. Lepení jim šlo od ruky, ale stejně polystyren došel, protože ho nedovezli ze stavebnin jak měli a lepidlo jak by smet, takže je to nedodělané. Snad následující neděli by se to mělo hodit do lepidla,ale do té doby by to chtělo ten polystyren a dodělat špalety. Trošku ty okna jakoby zapadla :-( nicméně to ještě utlumilo zvuky z venku. Budu se snažit dodat fotky, ale zlobí mě velmi Firefox na mém stroji. V sobotu jsem po alergickém extempore, kdy jsem ochutnala nějaké čínské sušené ovoce a málem zaklepala bačkorama, konečně doplela zahradu. Huňatý trávník na kterém jsem tak pyšně pracovala můj muž v náhlém pohnutí a zapůjčení sekačky odsoudil k zániku a dílo dokonal, když na ten zbídačelý trávník vyprskl celou pixslu pěny, co se tedy rozhodně nevsákne ani nevstřebá….Plakala bych!

Poděkování čtenářům!

Květen 4th, 2010

Chtěla jsem poděkovat vám všem našim milým čtenářům,kteří sem poctivě brouzdáte a prožíváte s námi to dobré i to zlé! Děkujeme za milé a zajímavé komentáře i osobní maily! Zdravím tímto i naše pečlivé zahraniční čtenáře a to zejména ze Slovenska,Velké Británie,USA, Německa, Švýcarska, Irska,Rakouska, Norska,Švédska, Dánska a Holandska, prostě našim krajanům zatoulaným v koutech světa! Samozřejmě díky patří i čínským robotům, kteří nás zkoumají, aby nám poslali pár spemajzlíků na viagru a pečené kočky (hots cats)…..
Všech našich čtenářů a přispěvovatelů si velmi vážíme a po večerech rádi o vašich názorech a příspěvcích diskutujeme. Tak nám zachovejte přízeň a těšíme se na vaše další příspěvky vpodobě komentářů!

Fiktivní dopis, fiktivnímu starostovi TouchWoodovi

Květen 2nd, 2010

Milí čtenáři, často, když člověk přijde do nečekané konfrontace až doma ví, co měl všechno říci a já si zde, s vaším váženým dovolením napíšu, co bych na páteční setkání všechno mohla odpovědět….

Milí pane TouchWoode,
dovoluji si zdvořile odpovědět na několik vašich připomínek k našemu soužití ve vaší obci. První věc chci namítnout, že ta obec není přímo vaše a vašim majetkem. Pokud reprezentujete hlas lidu obce a jste jejich tiskovým mluvčím, tak jako jste jím jmenoval mne za našich pár přátel z té „naší“ ulice, jak jste nás pečlivě vyselektoval, musím s politováním konstatovat, že mne vaše jednání nepřekvapuje, protože 95% vašich oveček neumí ani pozdravit a nerespektují soukromí majetek. Prohánějí se nám po našich pozemcích a soubor klackomávaček (když fiktivně tak fiktivně), nás obtěžuje hlukem na ulici, nehledě, že se potulují na staveništi, kde zodpovědné dospělé osoby tohoto podivného sdružení ohrožují zdraví jim svěřených dětí, mimochodem také neumějí pozdravit. Dále vás chci ubezpečit hovořit o financích vaší obce jako o vašich není vhodné. Jedná se o prostředky obce, které získala ze státního rozpočtu a do toho tečou peníze daňových poplatníků. I my jsem produktivní daňový poplatníci. Na téma výhružek, že nás necháte zaplatit pilířky, které jsou v majetku obce….. platba by musela proběhnout na základě dohody obou smluvních stran a následně byste toto musel uplatňovat jako vratku u společnosti Čez, to se týká především vaší touhy, abychom zaplatili zajištěné kilowaty, pokud si ještě budeme na něco stěžovat. Ke stěžování…. prohlásil jste, že si s manželem stále na něco stěžujeme… pokud mi můžete předložit seznam stížností, budu ráda, Byli jsme tam podruhé. K vašim výkřikům na téma, že mě nebudete zdravit za toto chování, kdy vás obviňuji z obelhání… nezdravme se a ušetříme si vzájemné nechutné chvilky a procento nezdravičů ve vaší obci se zvýší o jedno procento. Navíc jste nás uvedl v omyl a je možné, že pokud bychom jen tušili o budoucím věcném břemenu, věděli, že bude splašková tlaková kanalizace….tak bychom velmi ušetřili nebo si ty vaše atraktivní pozemky, které jste nemohli prodat, nikdy nekoupili. Přednesla jsem myšlenky několika našich sousedů a mohu prohlásit, že i přátel a vy jste mě stále napadal, že jsem jejich tisková mluvčí a mám mluvit za sebe… dobře a proč jste tedy na základě jednoho z majitelů pozemků, zavrhl slibované kontejnery, kterých je ve vaši obci nedostatek i pro současné občany, když jsme se nemohli vyjádřit všichni? Na téma, že místní nechtěli, abyste pozemky prodal cizím…měli možnost si je přece koupit sami, ale takový zájem nebyl, až jste je nabídl přes realitku, kde pracovala vaše příbuzná… A dále, není střet zájmů, když starosta obce pracuje pro firmu, která tuto novou kanalizaci zbuduje, jak jste z mínil za 12-18mil Kč. z peněz EU? Následně jste se pochválil jak jste oblíbený a mají vás tu rádi, zřejmě to nebude tak ve velkém, ohlasy na vás a ne zrovna pozitivní jsme slyšeli již v době, kdy jsme se jen tak zajímali o možnou koupi pozemků. Dále na téma jak jste nám vyšel vstříc….. v čem konkrétně? Nějak si zrovna nevzpomínám…když se vám nechtělo něco řešit, bylo náročné vás sehnat nebo jste byl nepříjemný. Zmínil jste, že jste dovolil nám postavit si takový domeček jaký máme…před koupí pozemku jsme se ptali na nějaký normativ, pokud by byl, nekoupili bychom pozemek samozřejmě, že je náš malý domek vašim tématem k zábavě v hostinci je věc druhá. K odpadům, odpady si hradíme a pokud tvrdíte, že za nás platíte odvoz plastů…firma Ecocom, která si sváží plasty za tento recyklovatelný odpad obvykle platí. Údržbu silnice před naším domem řeší tzv chodníkový zákon, není to vaše laskavost. Pokud přestanete v zimě stav chodníku a prostor udržovat a já uklouznu – nebudu se rozpakovat požadovat odškodné i za to, že mi bylo bráněno v přístupu k mému majetku…neodstraněná sněhová bariéra. Ohledně vašeho pocitu, že pozemky, které jsme zakoupili jsou stále vaše jako obce, mýlíte se a opět platí pravidlo, že se jedná o soukromé pozemky a soukromý majetek. A pokud se nám něco nelíbí, že to máme prodat a vypadnout, o tom si opět rozhodneme opravdu sami. Vaše vyhrožování ohledně nepovolení plotu, garáže či pergoly, beru s úsměvem….bylo by to zneužití vaší funkce a musel byste k tomu mít zákonem povolený důvod, nicméně není problém se obrátit vždy na stavební úřad. Ad problém s Čezem, je to vaše chyba, v dokumentech, které jste mi laskavě zapůjčil a sám si je nepřečetl, je psáno, že jste na naše pozemky v únoru 2007 uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí s břemenem, mělo to být zapsáno v katastru a nestalo se tak a v květnu jste nám prodal pozemek nezatížený ničím, proto bude na vás si pořešit, kde se stala chyba. A na závěr…. vaše chování nás ubezpečilo a nejen nás, že vaše škemrání v listopadu 2009, kdy jste na nás tlačil, abychom si zapsali trvalé bydliště do obce, což jste popíral v pátek tím, že jste říkal, že vám o peníze za nové občany nešlo, že jste chtěl omladit obec, v tom, že tedy není nutné si k vám dávat trvalé bydliště a za naši rodinu mohu říci, že jste přišel od dva obyvatele a díky rozrušení a vašeho hysterického napadání i o třetího, který se tím občánkem stát mohl, ale už nestane……

Starosta nám vyhrožuje! 30.4.2010

Duben 30th, 2010

Nebudete tomu věřit, ale šla jsem na úřad pořešit dokumentaci jak nám vedou či nevedou kabely od elektriky přes pozemky a dostalo se mi takového nenávistného výčtu všech negativ na adresu mou a naší ulice. Minulý týden zde byl manžel a starosta slíbil dokumentaci nachystat. Přijížděl na kole a hned otráveně, že neměl čas a že to teď najde. Pod okny nám jezdí tatrovky se zeminou a příšerně práší, auto je obaleno i motor(nelze to ani spláchnout ), okna, trávník zničený, prádlo nelze dát ven, tak se mi vysmál, že si tam můžou z dálnice jezdit jak chtějí, že doklady ke škodě můžeme poslat jim. Další rozhovor se budu snažit zachytit věrně zatímco otráveně a se vzdycháním hledá dokumentaci:
I:“Když už jsem tady, chci se zeptat na problém s kanalizací a zeptat se na to jak to je. Plánujete tady splaškovou kanalizaci a my si nechali dělat z ulice 6 čističek a vyhodili tak 300tis.“
S:“Čističky si můžete nechat a neříkejte, že jste vyhodili za čističku 300tis.“
I:“Říkala jsem za 6 čističek, říkal jste nám, že tu kanalizace nebude a to jste nás trošku obelhal, to pro nás není levná sranda a pak platit stočné.“
S: (dost agresivně) Já vám prodal ty nelepší pozemky a nechal tam udělat sítě za 280,- za metr a vy mě tady nazýváte, že jsem vás obelhal.(utíká od tématu) Nechali jsme vám to tak levně, kolik myslíte, že nás to stálo, to je od vás nevděčný. Vy si Truskovi (jmenujeme se Truksovi) jen pořád na něco stěžujete a já vám vždycky vyšel vstříc. Dneska bych za ty pozemky dostal 580 za metr….
I: Ehm, pozemek jsme koupili přes realitku a za metr jsme dali 330 a pořád si nestěžujeme, manžel tu byl poprvé s něčím minulý pátek, kdy jste mu slíbil dokumentaci k Čezu…..
S: (monolog)…. to buďte ráda, když vás ještě někdy pozdravím, si tady hrajete na tiskovou mluvčí tam vás (celou dobu rozděloval na místní a „nás“ z ulice), jestli něco někdo má, ať si přijdou. Vy si, milá paní, neuvědomujete, co jsem tady vybudoval a jak mě místní mají rádi a nikdo si na mě nikdy nestěžoval a vy si sem přijdete a takhle se mnou jednáte, to teda je jako vrchol. Místní ani nechtěli, aby se ty pozemky prodali cizím, ale já jsem to tady chtěl omladit….
I:…nehledě na finanční přínos pro obci za každého občana….
S:….my jsme to pro peníze nedělali ( že nás v listopadu lámal ať se přihlásíme, aby měla obec víc pěněz) a vy si neuvědomujete (zřejmě jsem vypadala velmi neuvědoměle, když tuto frázi opakoval po tisícé…mohl za to můj ošklivý opar na rtu…já to věděla,taky se mi nelíbí), že platíme za vás odpad, to si neuvědomujete.. že v platbě za odpady nemáte zaplaceno odvoz plastů! Já se s vámi ani nemusím o ničem bavit, protože tu nemáte trvalý pobyt, takže nic nejste! A když se takhle chováte a pořád si stěžujete, tak si zaplatíte pilířky, ty jsou v majetku obce a když se takhle (sakra jak přesně, prošvihla jsem snad instruktážní video jak se chovat u starosty?)chováte tak si uvědomte co bude až bude chtít někdo garáž, plot nebo altán…kdo to schvaluje…
Pak pokračoval dokola na téma obelhaný, obec, jak nás místní nechtěli a jak jsme nevděční a končil tento monolog tím, že máme pozemek prodat a přestěhovat se, když se nám to (sakra, zase jsem asi nedávala pozor, co přesně) nelíbí. Asi jste si všimli, že odpověď na otázku… co teda bude se stočným a s našima čističkama bude, jsem nedostala. Byla jsem statečná a znovu se pustila do boje odpověď na mou otázku.
S:….podívejte se (dobrý tak tady se chytám, dívám se mu upřeně do očí, abych odpoutala pozornost od svého oparu a zabránila tak dalšímu útoku), obec nemá peníze, to, že se rozjela dokumentace, nic neznamená, nejdřív by byla tak za 5 let a co bude za pět let, když nevíte, co bude zítra (áááá tak já vím, že bude zítra 1.5. sobota – máme na záchodě kalendář! jak se, vida, hodil…), takže vás to nemusí zajímat.
I: Takže budeme muset platit stočné…..
S:No nemusíte, uděláte si nádrže….a do kanalizace nic nejde…
I: Fajn,ale vsakování do země stojí majlant…a záchytná nádrž…co s ní v zimě, když nezaléváte…
Hoplá a zpět k tématu „obelhaný, výhružky a tisková mluvčí…“
I:No, když jsme si pozemky kupovali tak jste toho slíbil vícero… co třeba kontejnery u nás….
S: to byl zas jiný váš tiskový mluvčí (jééé to je pěkné, budu si tuto činnost uvádět do životopisu) a ten řekl, že tam kontejnery nechcete….
I:…kdo by je chtěl před svým pozemkem
S:…to nebyl žádný jeho pozemek (pro upřesnění, je to pozemek jeho přítelkyně se kterou dům stavěli)
I: Dobře, a co uděláme s tím Čezem, odkázali nás na vás, protože Geo Šrafo tvrdí, že mělo s vámi uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a my ve smlouvě s vámi žádné břemeno nemáme.
S: My s tím nemáme nic společného. Geošrafo neznám a mám tu od nich dopis, ani jsem to ještě neotevřel, nevím,co v tom je. Tak tu smlouvu s nimi nepodepisujte….
I: Nepodepíšeme. Mluvili jsme s právníkem, jde nám o to, kdo udělal chybu a jaktože je pod naším pozemkem kabel, který tam nemá co dělat, nehledě, že mohlo dojít k tragickému neštěstí, když pár centimetrů od toho, kde ten kabel geošrafo zakreslilo bagr hloubil díru na čističku.
S: To je vaše věc, když na vašem pozemku někdo zakopal kabel, to jste si měli ohlídat. To si kolaudoval Čez sám….
I:Ale ti nás odkázali na vás….. a ty sítě byli součástí…
S:Podívejte se (dívám, dívám… až mě slzí oči jak se upřeně dívám), my jsme vám prodali tak nádherný pozemky a vy si neuvědomujete (jůůů, opakování matka moudrosti), že za tu cenu to máte zadarmo a my jsme tomu investovali…. (naznačuje, že to je jeho a jejich obec a vlastně i ty pozemky jsou jejich jako obce, což se mýlí, ale v této zemi je soukromý majetek jako prd a ty jejich klackomávačky nám běhají dodnes po pozemku jakoby nic)… opakuje jak je oblíbený a jak se já chovám (kéž bych měla kurz asertivity a víc drzosti vstupovat do jeho monologu) a že na podzim jsou volby a uvidím, že jako kdo bude starostou…. a jak vadíme místním lidem (já říkala manželovi, aby při běhání tolik nedupal a plival víc na zem, aby zapadl)…..a že nám vyšel vstříc a dovolil nám ten náš domeček…. (to jsem nepochopila)
No skončilo to tak, že mi po lekci hulákání a jasném dávání najevo, kdo je tady pánem, podal tu dokumentaci, že nic podepsat nechce, že mi jako věří a ne jako já jemu, že ho obviňuju z obelhání…Ve frontě stojící a obézní paní sekretářka, co ji stékal omastek po chlupaté bradě (teď nechci mystifikovat, že to mohla být i slina) se na mě vražedně dívali. Cítila jsem se jako bych procházelou celou smrti k elektrickému křeslu, ikdyž i soucit jsem zahlédla, když viděli maličkou ženu v mikince ICELAND (no tak jim fandím, měli jsme chvilku čisté nebe a oni na Islandu víc turistů) a podle řevu starosty si mě za dveřmi nejspíš představovali jako dvoumetrovou přebornici v judu z SK Chvojkovice.

Omráčeně jsem se vlekla do té naší ulice a šla si aspoň postěžovat sousedce. Pak napsala asi tisíc sms manželovi a ještě mu volala do zahraničí, abych se trošku uklidnila a taky napsala tento článek než vychladnu a zároveň se krotím, abych byla objektivní…. věřte mi, klepu se jak ratlík, ale už je to lepší. Jen mi na klidu nepřidává, že… si na našem pozemku a s námi mohou dělat co se jim zlíbí a že válka právě začala….

P.S. ….kabely měly samozřejmě vést pod obrubníkem silnice, starosta tvrdí, že 30 cm od obrubníku je ještě obce, zbytek ho nezajímá….

ČEZ si chce na našem pozemku vytvořit věcné břemeno!

Duben 20th, 2010

Úplně náhodně volá můj muž domů, kam mu přišel dopis a rovnou smlouvy k podpisu od nějaké geodetické kanceláře, že na našem pozemku bude věcné břemeno na nějaké vedení kabelu z Čezu. Bez jakéhokoliv jednání, upozornění a rovnou smlouva. My jsme pozemek koupili nezatížen břemenem a jasně se tak se sousedy bouříme. Zase to podělal starosta, který to musel vědět a tak jako nás ošálil s tím, že nebude splašková kanalizace a my si tak dohromady za několik set tisíc pořídili až na jednu vyjímku čističky odpadních vod…. a najednou budeme ještě platit stočné :-/. Takže co s tím? Já jsem chtěla, aby to probral s právníkem a pak šli spolu s ostatními za starostou a domluvili se, co to jako má všechno znamenat…..

Stavebník na půlmaratónu aneb co to obnáší!

Duben 20th, 2010

Takže jsem slíbila udělat mini reportáž o Vinařském pardubickém půlmaratónu. Manžel se vrhl na běh jako Shrek na Fionu a dá se říci že začal před 10-ti týdny trénovat z úplné nuly a povánočního tělesného nekondičního stavu, aby se vypracoval na budoucího závodníka a běžce. Psychologicky je to asi otázka řešení třicátníků, aby si ještě dokázali jací jsou štramáci a jsou to štramáci! Fajn, manžel se přihlásil na 21km dlouhý běh. Do té doby dal asi 15km, ale přípravu nezanedbal a tak se mi v kuchyni místo koření a lahůdek objevoval bílý prášek neznámého původu, který byl identifikován jako iontový nápoj a hromady vitamínů a přípravků podpůrných pro sportovce (měli by dělat i něco pro ženy v domácnosti omdlévající únavou nad nevyžehlenou hromadou, nad špinavým nádobím, drobkama pod pohovkou, nevytřenou plovkou se stopami upocených nohou velikosti 45 a zašpiněnou koupelnou, kde je otázka minuty ji po sobě uklidit, kdežto gruntování zašlé špíny zabere i několik hodin…..). Skříňka dostala svou vyhraněnou poličku, kde přijímala sportovní oděv vhodný pro běžce a pachy, které k tomu patří.

Nastal den D. Ranní vysedávání na wc u mého muže způsobila za a) nervozita nebo za b) mléčná kaše k večeři. Spravilo to Immodium. Dojeli jsme do Pardubic, relativně pěkně zaparkovali a šli se zaregistrovat. Čekala jsem nějaký obřad,ale bylo to „háááá Truksa“, škrt a předaná igelitka s bavlněným tričkem, diplomem, který byl zahlcen reklamou, lístkem na jídlo (který jsme hned ztratili jak byl prťavý), jablkem, co pamatovalo ledacos a lahví dobrého vína. Číslo bylo třeba přišpendlit na závodníka a jak to bývá, když už bylo třeba špendlit, nebyly špendlíky k nalezení a bylo nutno vyškemrat špendlíky jinde. Sledovali jsme předběžně soutěž handbikerů a nechápali imbecilnost metr od nás stojících policistek (opravdu elita národa a asi se začnu v olicích bát i za dne), které se bavily jak hloupé pipky, co to je „hanbik“ (foneticky) a jak pozná tandem od handbiku…přičemž tam zuřivě mávaly a slintaly si vzájemně do píšťalek, aby pak nechaly omylem místo do cíle projet jednoho hanbikera ještě další kolečko….Na jeden přechod tam byly 4 ženský a přitom o pár metrů dál courali chodci v závodišti zcela nekontrolovatelně.

Pak se odběhl lidový běh, kde mě zaujala jen paní běžící s pejskem a následně tlupa in-linistů. Protože byl vyhlášen smutek za polské oběti tragédie, byl zrušen jakýkoliv doprovodný program a to zas byla tragédie pro diváky, pro které to nebylo nijak atraktivní a tak krátce po startu hlavního závodu, žízniví a haldoví odešli domů a jen rodinní příslušníci posečkali a každé kolo fandili svým závodníkům.Takže atmosféra nulová.

Potkala jsem paní Danu Zátopkovou a mám její podpis obrázkem. Je to velmi milá a vitální paní, která ve svých 88 letech běhala na podium předávat ceny mnohem svižněji než moderátor. K uloveným podpisům patří také podpis budoucí olympioničky Anky Pichrtové a pana Jiřího Soukupa (82let) -nejstrašího závodníka.

Závodníci byli všehochuť a předem jasní vítězové z Keni stáli včele. Po rozběhání se začali všichni srocovat před dvanáctou u startu a vytvořili docela slušný chumel (bylo přihlášeno 1021 účastníků). Jenže pořadatelům nefungoval radiový přenos a tak se bavíme tak všichni mezi sebou a najednou „puf“ a bylo odstartováno. Naštěstí se start ucpal a tak se šlo po výstřelu pěkně dopředu než se to rozběhlo. Pak najednou bylo ticho a prázdno a bylo slyšet jen rozčilené fanoušky u moderních kadibudek, které pořadatelé řádně nadimenzovali a pro 1000 závodníků a dalších tisíc lidí kolem dali tyto kadiboudy pouze tři, přičemž hned po startu už fungovala jen jedna. A protože všechno bylo zavřené a nebylo si ani kde odskočit fanoušci zmizeli.

Po prvním kole, které manžel přepálil a běžel 9,5km/h, se pár lidí sešlo (vč. mně a kamarádky s dítětem) a viděli jsme rovnou do cíle vplout keňské gazely (čímž skončila ta nejatraktivnější část pro diváky). Manžel vypadal ještě svěže, nechystal se zkolabovat a tak jsme čekali 3/4 hodiny na druhé kolo, kdy poběží… To už trošku funěl, nicméně mě řekl pár milých slov a běžel na poslední vyčerpávající kolo. A tak čekám a čekám (již sama s asi 7lidmi v zádech) před cílem na manžela a on pořád nikde….nicméně za chvíli jsme ho zahlédla v hledáčku a zoomu fotoaparátu a mávaje na sebe jako dva milenci po dlouhém odloučení se blížil k cíli. Tlačila jsem se honem přes zábrany, al e neplánově zrychlil a já tak nestihla vyfotit jak proběhl cílovou páskou a dostal medailyza účast. Vypadal na šlupky a nebylo jasné jestli pláče nebo bude blinkat, ale ustál všechno a voda a dobré pardubické koláče mu pomohly. Oblímal mne jako, kdyby mě někdo vytáhl ze chřtánu islandsk sopky a zažehnal tak absenci domácího servisu. Byla to dojemná chvilka, na kterou vzpomínám naposledy před sedmi lety, když jsme se brali. Pořadatelé trošku nepřemýšleli a vyšťaveným závodník po doběhu nabízeli guláš, což bylo zralé tak akorát na to ho vrhnout pod nohy studentům, kteří rozdávali občerstvení. Trošku si tam přihřáli polívčičku politické strany před volbami, ale to si asi ani nikdo nevšiml. Pak bylo slavnostní předávání cen na podiu, což bylo pěkné a manžel se vyfotil s dvěma největšimi českými borci, což uvidíte ve fotogalerii. Pak jsem řídila domů a manžel byl ještě ovíněn euforií, že to dal ten závod a tak jsme se šli večer ještě 11km projít. Nicméně byl smutný, že to s ním žádný z jeho přátel vůbec neprožíval a ani nidko nepřišel mimo mne a mojí kamarádky. Byl to zasloužený výkon a vydřený! Číslo 398 doběhlo půlmaratón za 2:35:50!

Venkovní práce, hrabu a hrabu…

Duben 14th, 2010

Není od věci zmínit novinky na našem panství :-) . První novinkou je, že můj muž začal běhat a tuto sobotu se zúčastní Pardubického půlmaratonu. Já uběhnu maximálně 400m (občas i kilák) a to jen v případě, že je tam nějaký výprodej. Začali jsme chodit na dlouhatánské procházky po okolí (10-15km), abychom poznali, co máme za humny. No, upřímně okolí naší obce je čisté,ale jen kousek od nás na Převýšov a Žizelice jsou příkopy plné smradlavých odpadků a ledacos se tam rozkládá, uprostřed ničeho u křovíčka jsou vyhozené matrace, kočárek… igelitky s plastama a jedno místo bylo snad i s rozkládající se mrtvolou. Jinak příroda je tam skvostná.
Doma jsme příliš nepokročili, ale okolí domu se začíná měnit. Na etapy hrabu zahradu a snažím z toho rumiště vytvořit pěkný kout. Udělala jsem zdobivou terásku s květinami před vchodem a druhou miniterásku před fr. oknem. Soused naproti nám ve slepé ulici začal stavět, takže jsme pod absolutní ztrátou soukromí a začalo se stavět a činit vícero lidí na parcelách, takže ta zimní uzavřená idylka je v háji. Pletivový plot jen vymezí hranice,ale dokud to nezakryjeme nějak více tak o soukromí se nedá hovořit. Takže jsme i odstoupili od plánu zakoupit lavičku, aby si bylo venku kde posedět, protože si posedět s hordou zíračů (viz předchozí článek) nebo hulákajících a věčně pokřikujících zedníků ztrácí na idylce. Takže chodíme hodně na dlouhé procházky za jakéhokoliv počasí nebo jsem zavřeni v obýváku, protože před ložnicí nám chodí kadit a čůrat náš horní soused a vůbec se nestydí…..

Mistrovství světa v zírání!

Duben 14th, 2010

Zírání. Popsala bych ho takto, stojící (sedící, ležící…) člověk, obvykle s otevřenými ústy (je možno vidět i jedince se zavřenými ústy) a sledujíce zaujatě jedno místo. Nenechá se rušit a urputně se snaží dodržet směr sledování a minimalizovat mrkání. Pokud předmět, na který je zíráno, je ve vzdálenosti, která pro krátkozraké představuje problém (a nemají v kapse brýle), je nutno se k obzíranému předmětu přiblížit na zíratelnou vzdálenost. Zírající se nesmí nechat rozhodit z kontextu a vyrušit ostatními, nezírajícími. Ani v případě, že stojí před vaším domem a předmětem jeho zírání jste vy a ten dům. Je potřeba říci, že prvenství v zírání jistojistě mají čeští sportovci-zírači. Při cestování po světě jsme dosud rovnocené zíratelé nepotkali. Takže, bydlíme ve slepé ulici, jsme tam jen my a naše Barča, nic víc. Přijíždím k domu (někdy přicházím) a před ním stojí pár profi zíračů. Stojí před domem a zírají na něj. Někteří sportovnci jsou vícebojaři a zvládají zírat na mne jak parkuji, vykládám nákup, uklizím venku, věším prádlo, natírám něco, dělám terásku, hrabu listí (tam uznavám, že budí pozornost moje japonská čepička, protože mám nemocné uši), dávám listí na hromadu a všechno sledují souběžně, klidně si popojdou blíže, někdy se jdou až do okna podívat, jak se předmět zírání mění i uvnitř… Jsem samozřejmě hrdá, že jsme v naší zemi v něčem nejlepší a srdečně zvu na tréning v zírání před náš dům a na naši skrovnou rodinku i další zájemce, tektéž i naši sousedé, kteří zde již bydlí a nezájmu zíratelů neušli a stali se tak dalšími „pražáky“ k zírání!

P.S. Ani my ani naši spolubydlivší sousedé nejsme z Prahy :-)

Veselé Králíkonoce!

Duben 4th, 2010

Milí čtenáři!
Omlouvám se, že vás trošku zanedbáváme, ale konečně se začalo u nás něco dít po jarním vkříšení. Ono se moc do ničeho nechce, když víte, že je všechno třicetkrát komplikovanější. I zatlučení hřebíčku je problém – omítka plná šutrů, trefíte šutr, vysekne se vám kus i s omítkou, což znamená použití pár osvědčených kleteb, otevření okna a hod kladivem do polí…. Pak namíchat sádru, štuk, brousnout to a zamalovat a posléze zapomenout na hřebíček…. A tak je to se vším. Nicméně se nám pár drobností povedlo a tak bylo i trocha radosti na starém bělidle…. Takže zbavili jsme se starého PC a manžel probral bednu s krámama a přestěhoval ji k sousedovi na recyklaci. Následně byl včera sběr nebezpečného odpadu a tak se nám značně uklidilo před domem a prokouklo to! Uklidila jsem konečně celý dům a společně jsme umyli okna. Venku jsem shrabala starou trávu na zahradě a před domem trošku zakvětinovala a zabylinkovala vstupní plochu. Dřevený sob před dveřmi se tváří nenápadně (přestože je červený a vánoční), nebylo ho chudáka kam uložit. A ze starých prken jsem si stloukla takové korýtko na květiny a natřela to tak aby to mělo patinu. Manžel si v rámci kooperace s menšinami vykopal díru od čističky ke kanálu, aby to nemusel přečerpávat a podpořil tak projekt, že jsme si všichni rovni a ušetřil asi tak dva litry. Chtěli jsme jít na koncert operní divy z vídeňské akademie, ale zabránil nám v tom můj osobní průjmík a nevím jestli jsou v kostele toalety :-) . Snad na večerní zábavu v místním kulturáku budu více fit! Tak Veselé Králíkonoce!